Někteří socialističtí ministři si na základě neuspokojivých výsledků v oblasti veřejných rozpočtů začínají pohrávat s myšlenkou, že by zátěž za svou hazardní rozhazovačnou, nezodpovědnou a v případě „prodeje očištěné IPB“ (= předání daru jistému subjektu) i něčím jiným zavánějící politiku přenesli na daňové poplatníky. Deficit veřejných rozpočtů by prý pomohlo uhradit zvýšení sazeb z přímých daní, nejlépe daně z příjmů fyzických osob (DPFO). Tato představa vychází z keynesiánských doktrín 50. až 70. let minulého století, kdy se stalo populárním masivní „rozhazování“ a přerozdělování peněz na základě „osvíceného“ rozhodování státu (jeho úředníků). Tento socialisty prosazovaný postup nemůže vést k ozdravení českých veřejných financí.
Příjmy státního rozpočtu(SR) z přímých daní tzn. daň z příjmů právnických osob (DPPO) a daň z příjmů fyzických osob (DPFO) nejsou nejdůležitější položkou celkových příjmů SR (včetně zdravotního a sociálního pojištění). I přes zvýšení daňových sazeb by nedošlo ke snížení deficitů rozpočtů. Naopak by mohlo dojít k dalšímu snížení motivací plátců těchto daní, což by se s největší pravděpodobností promítlo ve snížení daňového základu a tudíž i snížení celkového příjmu SR z výše uvedených daní.
V mnohých zemích světa mají zkušenosti s opačným efektem. Dochází k němu tak, že snižování sazeb přímých daní přispívá mnohde a mnohdy k značenému oživení ekonomiky. Důsledkem je pak zvýšení daňového základu a tím i celkových částek vybraných z těchto daní. Konec konců i příklad vývoje v ČR naznačuje, že snížení sazby DPPO vedlo v posledních 4 letech byť k nepatrnému, ale přece jen k nárůstu příjmu z této daně pro SR.
Obdobná situace je i u daně z příjmů fyzických osob, jejíž část plyne do SR. Při mezní sazbě zdanění 40 % byl pro SR příjem v r. 97 kolem 33 mld. Kč a po snížení této mezní sazby o 8 % v roce 2000, tzn. na 32 % činil tento příjem téměř 35 mld. Kč. Pro objektivnost dodávám, že na zvýšení příjmů z DPPO zde působí fakt, že došlo k zvýšení inflace (ne příliš razantnímu) a proti ještě razantnějšímu zvýšení příjmů z této daně působilo naopak snížení úroků a tím pádem i snížení daní, které se z úroků platí srážkově. Obdobným způsobem se vyvíjely i příjmy z přímých daní u veřejných rozpočtů.
Opatření, které je navrhováno v současné době některými vládními úředníky, se tak snaží odvrátit pozornost od nutnosti snižování sazeb jednotlivých daní, což by za jistých předpokladů mohlo vést k nárůstu výnosu z těchto daní. Podobnou cestou jdou i ostatní země. Státy EU si uvědomily, že vysokým zdaněním a nadměrným přerozdělováním ztrácí konkurenceschopnost ve vztahu k USA. To jasně dokládají hospodářské výsledky nejen v poslední dekádě. Spojené státy unikly svou ekonomickou výkonností zemím EU. Přitom vysoká tempa růstu ekonomiky USA jsou spojena s poměrně radikálním snížením daní, které proběhlo během 80. let. Efekt snížení zdanění začal v USA působit s určitým časovým zpožděním.
Zdá se, že některé země EU si začínají, sice pozdě a pomalu, uvědomovat problém snižování své konkurenceschopnosti. Přichází tak s některými návrhy na změnu hospodářské politiky. Mezi těmito návrhy je i snížení daňového zatížení v oblasti přímých daní. Tak například Německo postupně snižuje DPPO až na 25 % a snižuje i mezní tzn. nejvyšší daňovou sazbu pro fyzické osoby. Podobným směrem jdou i další země EU, ale i země, které se o členství v EU budou ucházet. Například v Maďarsku je pro letošní rok daňová sazba z příjmu právnických osob 18 %, v Polsku klesla za poslední 2 roky o 6 % a činí pro letošní rok 28 %, ve Slovinsku bude činit 25 %. Předběhli nás i Slováci se sazbou DPPO 29 %. Podobně se chystají i změny u DPFO. Je možné ovšem, že naši současní politikové chtějí jít opět proti proudu a prosazovat myšlenky, které jsou již dávno mrtvé. Jeden z velkých ekonomů tohoto století již před desítkami let pronesl: Keynes is dead.
