Polemika s náměstkem ministra zemědělství
Kdybychom byli malá země nacházející se vysoko v horách a v důsledkutoho by produkce našeho zemědělství byla mnohem dražší než zemědělskáprodukce lépe položených okolních států, nikoho by ani nenapadlopodporovat naše zemědělce, aby jejich produkce mohla být cenověsrovnatelná s konkurencí. Aby si občané našeho horského státu zajistiliobživu, museli by tedy vyrábět– a zvolme si ilustrativní případ – něcojiného než obilí. Možná že část z nich by pracovala ve službách (např.v turistice), část by například tkala koberce z dovážené vlny, někteříby možná našli odvahu a založili elitní vysokohorskou univerzitu, kamby lákali za poznáním studenty z celého světa. Pořizování ekonomickýchstatků nemusí probíhat přímo tak, že si je vyrobíme sami. Je věcí zcelaběžnou, že to, co je pro nás výhodnější nakoupit, pořídíme za peníze,které utržíme za prodej toho, co umíme lépe nebo laciněji – tedyponěkud oklikou, ale přece. Budou-li nám naši obchodní partneřiprodávat třeba ono zmíněné obilí (které neumíme vypěstovat a nebo pouzevelmi draho) za stejné ceny jako svým občanům (resp. pekárnám amlýnům), bude nám to připadat zcela normální. Když nám toto stejnéobilí prodají za stejnou cenu a ještě nám za každou x-tou tunukoupeného obilí postaví na vlastní náklady v naší zemi horskou chalupupro naše horaly, bude se nám to zdát podivné, ale patrně takovýtoobchod neodmítneme. Jestliže nám místo horské chalupy dají peníze,abychom si postavili nebo koupili sami to, co nejvíce potřebujeme, nášpostoj se nezmění. Ke změně našeho postoje nedojde ani tehdy, když simísto toho, aby nám naši dodavatelé za obilí účtovali stejnou cenu jakozákazníkům ze své vlastní země a dávali nám ještě závdavkem dodatečnépeníze, tyto částky odečtou a výsledně nám jednoduše prodají obilí zanižší cenu. Obchod by to byl pro nás velmi výhodný.
Co se ovšem stane, když naše země nebude zemí položenou vysoko vhorách, ale středoevropskou zemí situovanou o pár set metrů nad mořemníže. Na logické úvaze a předložených argumentech se nezmění nic. Jenám nabízeno lacinější obilí, které můžeme koupit nebo jej můžemeodmítnout a zabránit jeho prodeji na našem území. Nemůžeme-li vyrobitobilí za méně než lze koupit na trhu, je logické, že jej nakoupíme anaši zemědělci by se měli poohlédnout po jiném zaměstnání, přesně tak,jak to učinili zemědělci v naší imaginární horské zemi. Najednou ovšemvzniká problém. Je nám donekonečna opakováno, že naši zemědělci jsoupřinejlepším tak dobří jako zemědělci sousední, ale že jejich vládadotuje vývoz a v důsledku toho jsou jejich produkty levnější. Z toho mávyplývat, že i naše vláda má dotovat své zemědělce, aby zajistilaspravedlivou konkurenci. Pomineme-li komický argument, že vláda mázajistit konkurenci (kdy a jak to udělala?), zbývá vysvětlit(ne)oprávněnost této implikace. Změní se něco když víme, že dováženéobilí je dotované z daní našich sousedů, než kdybychom to nevěděli (anebo se mýlili a obilí ve skutečnosti dotované nebylo a bylo lacinějšídíky příznivějšímu klimatu či lepší technologii výroby)? Je prostělevnější. Co kdyby vedle zemí EU – jako představitelů zemí s dotovanouzemědělskou produkcí – existoval stát, který by nám nabízel levnějšíobilí než nabízejí naši zemědělci, ale bez dotací? Řekněme z tohodůvodu, že by se jednalo o ekonomicky svobodnou zemi, kde stát nenutípodnikatele v zemědělství platit vysoké daně nebo že ekologické čisociální zákonodárství je méně rozsáhlé nebo vůbec neexistuje. Budemepoté bránit dovozu takto zvýhodněného obilí? Budeme naše zemědělcebránit před „nekalou konkurencí nerozvinutého světa“? Zavedeme donašeho právního řádu výrazy jako „sociální a ekologický dumping“? Jakoznačíme „nekalé“ chování ekonomicky svobodnějšího dovozce obilí?Dumping z přemíry svobody? Nebo jej budeme nutit harmonizovat jehodaňovou soustavu s naší (vyspělejší? evropštější? civilizovanější?)
Dotování zemědělské produkce nemá ekonomický smysl. Z rozdílu cenprodukce hýčkaných zemědělců v EU a cen světových to jasně vyplývá.Strategický význam zemědělství není také obhajitelný. Nutnostpermanentního aktivního zasahování do přírody, která byla jednounarušena lidskou činností je argument neudržitelný. Poučení se z chybdruhých by bylo aktivitou velmi žádoucí, vždyť zemědělci jsou jen dobřeorganizovanou nátlakovou skupinou, a rozdávat z cizích peněz je takjednoduché (a bohužel politicky přitažlivé a výnosné).
