Politik je člověk, který za cizí peníze uskutečňuje svoji představucizího blaha. Absurdní se přitom postupně stává normální a naopak.Bohužel, každý druhý občan podle průzkumu firmy Sofres-Factum dávápřednost vyšším daním před nižšími, za předpokladu, že mu stát zajistísociální jistoty a bezplatné služby. Podle ředitele této společnostiJana Herzmanna, lidi ani nezajímá jak se s vybranými prostředkynakládá.
Nevím jestli existuje zvláštní slovo, které by přesně a úplně vystihlovšechny způsoby, jimiž nás prostřednictvím státu politici připravují openíze. Říkejme jim třeba „občanské náklady“. Pouze část je tvořenapřímými a nepřímými daněmi. Zbytek je velice dobře schován v daňovýchúlevách (stavební spoření, penzijní připojištění, zelená nafta, podporamalých pivovarů atd.) pro určité vybrané skupiny nebo v celníchbariérách zvyšujících ceny pro spotřebitele (potravin, spotřebníhozboží). Občany také zatěžuje, a to finančně i časově, selhávání státu ajeho neefektivní chod. Jedná se o nefunkční soudnictví, státní správu,kapitálový trh, neschopnost vymáhat daňové, resp. pojišťovacínedoplatky, regulovat bankovnictví, zdravotnictví, nadměrnoubyrokracii, ignorování počítačů, neposkytování informací, atd. Právětato skrytá část „občanských nákladů“ se vymyká demokratické kontrole,protože většina z nás si je nepřevádí na reálné peníze. Vždyť anidaňová zátěž není obecně známá. Vezněme si dva příklady. Při hrubé mzdě12.000 Kč zaměstnanec stojí firmu celkem 16.200 Kč, ale dostane čistéhocca 9.500 Kč, tedy 58,6% základu. Celé odvody zaměstnavatele, v totopřípadě 4.200 Kč, prostě na výplatní pásce chybí. U současných vysokýchcen pohonných hmot lze označit za největšího loupežníka nikoliv OPECnebo rafinerie, ale stát, který si přivlastňuje cca 58% z konečné ceny.Politici, aby zmátli veřejnost, vyslovují na adresu výrobců adistributorů benzinu temná podezření z kartelové dohody. Bez ohledu naradost salonních ekologistů, navzdory EU, musí dojít ke snížení tohotoobludného zdanění. Pro všechny, bez rozdílu. Je velký rozdílfilozofovat o ropné krizi a nutnosti omezit automobily v pražskékavárně u stanice metra nebo žít v malé vesničce na venkově.
Stránky novin přímo hýří nesmysly, na které se vynakládají veřejnépeníze. Jsou to podpory dolům, železárnám, bankám, zemědělcům,železnici, štědré sociální platby zahrnující např. porodné, příspěvkyna dětské tábory, lyžařské výcviky až po pohřebné. Výsledkem je, žetřetina Čechů závisí na sociální podpoře. S účastí státu se připravujevýměna elektrických přímotopů a rekonstrukce paneláků. Na spadnutí je sjinými profesemi nesouměřitelné odstupné hutníkům, horníkům, přičemžruce natahují tisíce dalších. Obce nezůstávají za svým velkým bratremnikterak pozadu. Kupují si pivovary, obchody, akcie výstavišť a platíprofesionální sportovní kluby. Snad nejbizardnějším případem jedotování leteckých linek z Brna.
Výdaje státu jsou podobné valícím se kamenům. Zastavit je lze strašnětěžko. „Když banky, tak i kampeličky (zemědělci, učitelé, apod.)“hřímají demonstranti. A politici z fotografií vylepených natransparentech, kde doporučují spoření v záložnách, si hned běžívykoupit špatné svědomí i vlastní neschopnost za 6 miliard Kč z kapespeněz daňových poplatníků. Odpovědní a nezainteresovaní zástupci liduby za zlomek této částky nakoupili obušky a vodní děla.
Podle Listiny základních práv a svobod jsme si před zákonem všichnirovni. Jaká je vlastně spravedlnost v progresivním zdanění, tedy ženěkdo zaplatí na daních za rok 20.000 Kč a druhý milion? Přitom boháčnebo chudák, v podstatě každý dostává od státu stejný díl služeb např.policie, armády, tedy opravdových veřejných statků. Stejně příkránerovnost panuje ve spotřebovávání veřejných zdrojů. Společnost můžefungovat pouze při jisté míře solidarity mezi jejími členy. V Česku jižbyla překročena snesitelná mez. Co tak jednoho krásného dne říci:“Vážení pánové Zemane, Špidlo, Grégře, Fencle, ale také Klausi, Kasalea Kühnle, protože i vy jste přímo nebo nepřímo odpovědni. Vymýšlítenebo podporujete hlouposti?. Vaše věc. Zaplaťte si je ale z čehochcete. Třeba ze svého“.
