Odpůrci globalizace křičí: Konec materializmu! Globalizace je „nálepka“pro rozvoj svobodného obchodu a pro dělbu práce, které provázejílidstvo od nepaměti. Jedná se o spontánní a přirozený vývoj. Nejdřívelidé žili v tlupách, kde jedni sbírali plody a druzí lovili zvěř. Paklidé zakládali vesnice a města. Postupně objevovali nové nástroje apomůcky, které jim usnadňovaly život. Takto se chováme i dnes, když sesnažíme vykonávat veškerou činnost co nejefektivněji, tj. co možná snejnižšími náklady. Dnes nejsme schopni pracovat s nulovými náklady,proto o konci materializmu nemůže být řeč. Nadnárodní společnostipotlačují kultury jednotlivých národů a dále je utlačují tím, že jenutí konzumovat komerční výrobky. Jestliže odpůrci tvrdí, žeglobalizace potlačuje identitu národa a jeho kulturní zvyky, je možné,že mají pravdu. Nikdo však nemůže nikomu diktovat, jak se má chovatnebo žít. Chtějí-li Indové pít colu z plastikové láhve místo vody zposvátné řeky, mají na to právo. Chce-li si Čech pochutnat napropečeném hamburgeru místo knedla, vepřa a zela, má na to také právo.Kdyby globalizace představovala něco tak špatného, tak jak je možné, ževůbec vznikla, když jí bylo a neustále je bráněno v rozvoji?
Svobodné podnikání a mezinárodní dělba práce musejí čelit překážkám,jako je protekcionizmus jednotlivých států. Proč by jednotlivé národy(resp. lidé určitých národů, protože „národy“ jako takové neobchodují),které jsou odděleny „pomyslnou čárou“ na mapě, nemohly mezi sebousvobodně obchodovat ? Proč existují cla, dovozní kvóty, dovoznípřirážky a jiné paskvily? Proč tedy nezavedeme v naší zemi cla mezijednotlivými okresy, abychom „chránili“ kladenské, pražské či ostravskéspotřebitele? Zaveďme cla a kvóty mezi jednotlivými ulicemi. Ještě lépemezi jednotlivými domy v ulici. Nejlépe bychom chránily domácíhospotřebitele a domácí odvětví, kdybychom zavedli kvóty a přirážky mezijednotlivá podlaží v domech, ba jednotlivé byty či pokoje v nich! Nenínáhodou tato redukce ad absurdum zcela platnou argumentací a neukazujenám náhodou na logickou nesmyslnost cel a kvót? Globalizace násnepřivede do záhuby, ba naopak, může zabezpečit mír.
Prostřednictvím dělby práce jsou jednotlivé ekonomické subjekty na sobězávislé a nemají tak zájem mezi sebou válčit. Pekař nezbrojí protimlékaři, obuvníkovi či výrobci počítačů. Jestliže se dělby práceúčastní všichni na světě, pak je explicitně zajištěn mír celosvětový.Fuj a hanba, jak někdo může myslet pouze na zisk! Proč se firmy snažídosáhnout toho hanebného zisku? Zisk (a ztráta!) je měřítko, které říkápodnikateli, jestli jeho zdroje byly správně využity. Kdyby to taknebylo, podnikatel by nevěděl, jestli pracuje efektivně. Například byještě dnes vyráběl děrné štítky k počítačům. Kdo nebo co jiného nežzáporný zisk sdělí podnikateli, že sděrnými štítky na trhu neuspěl?Zisk je veličina, která motivuje každého podnikatele. Ke spokojenosti aprosperitě vedou alternativní cesty, ale globalizace rozhodně ne. Jakéjiné alternativní cesty jsou k dispozici? Existuje střední nebo jinácesta? Domnívám se, že nikoliv. Můžeme se rozhodnout mezi dvěmicestami. Jedna z nich je založená na soukromém vlastnictví, které jepřesně definováno a které přináší svobodu a blahobyt pro všechnyspolečenské vrstvy a ne pouze pro vyvolené šťastlivce. Druhá cesta vedeskrz „veřejné vlastnictví“, které je dnes reprezentováno státnímiinstitucemi.
Nevidíme snad každý den, jaké tragické následky nutně zcela arbitrárnírozhodování „státních zaměstnanců“ má? Nejsme si snad vědomi toho, žekdyž neexistují ceny, nemáme měřítko, jakým posuzovat, jestli aktivity,které vykonáváme, produkují či spotřebovávají bohatství? Nevidíme každýden důsledky tohoto „plánovaného chaosu“? Není stát jako garant pořádkua prosperity pouze velkou iluzí? Jak vysvětlit, že by bez cen,konkurence, podnikání a pouze skrze plánování, uplácení či politickýboj mohl vzniknout řád? Není stát pouze nafouknutý vak, který jenaplněn zlem, vykořisťováním, nesvobodou, lžemi, přetvářkou a bandouvykořisťovatelů? Zamysleme se tedy nad funkcí státu. Je tato násilnickáinstituce opravdu potřebná?
