Někteří politikové velmi rádi pro přiblížení svých „úspěchů“ nám obyčejným občanům používají různé statistické údaje. Často však zapomínají, že jim k tomu slouží možná „skoro“ přesná čísla, mnohdy však ne zrovna přesně zjištěná, či zjistitelná. A pak často jsou i stejné statistické údaje vztahující se k vývoji ekonomiky rozdílně interpretovány. Některé údaje nejsou dávány do širších souvislostí a jiné jsou vytrhávány z kontextu.
A je tu ještě jedna záležitost.V této zemi se už bohužel stalo špatným zvykem, že politikové často lžou. Ve větší míře Ti kteří jsou právě u výkonné moci, méně pak Ti, kteří jsou momentálně v opozici. To, že nám politikové mohou často téměř beztrestně říkat nepravdu či polopravdu je dáno několika okolnostmi. Zneužívají toho, že běžný občan nemá čas sledovat dlouhodobý vývoj jednotlivých statistických údajů a pak, bohužel, je mnozí zatím neumí plně v souvislostech vyhodnocovat.
A tak se mohlo stát že bývalý premiér nám bez ostychu, který je jemu vlastní, upřímně tvrdil, že ČR byla v roce 2004 šampiónem v růstu ekonomiky měřeno tempem růstu HDP. Zapomenul však říci, že ve srovnání s podobně se transformujícími ekonomikami je ČR spolu s Maďarskem na posledním místě v tomto ukazateli. Pravdou však je, že srovnatelná základna ČR je vyšší nebo nižší než u některých srovnávaných zemí.
Někteří koaliční politikové občas utrousí něco o tom, že v současné době roste naše ekonomika nejrychleji v novodobé historii ČR. Není tomu tak. Nejrychleji naše hospodářství rostlo v posledních letech vlád dnešního prezidenta Václava Klause. V roce 1995 bylo roční tempo růstu reálného HDP dosud rekordních 5,9 % o rok později ještě 4,3 %. V roce 1997, který jeho vláda již nedokončila pak již došlo k zápornému vývoji tohoto ukazatele. Jistě, i tady se projevilo určité časové zpoždění, které hraje u různých makroekonomických údajů svou roli.
Posuzování úspěšnosti ekonomiky jednotlivých zemí pomoci tempa růstu HDP je velmi ošidné. Tak třeba na příkladu ČR lze při jistých zjednodušeních dospět k závěru, že růst HDP v posledních letech je z velké části financován deficitem veřejných rozpočtů a zadlužováním se domácností. Jinými slovy řečeno naše současná spotřeba, naše současné investice, naše současné výdaje vlády náš současný import budeme muset v budoucnu alespoň z části doplatit.
V posledních dnech několikrát politikové vládní koalice, zvláště pak socialisté vydávali za velký úspěch skutečnost, že „reálné mzdy v ČR za jejich vlády (7 let) vzrostly o třetinu.“ Ve skutečnosti je růst reálné mzdy v tomto období ( daný součtem ročních temp růstu reálných mezd) o 5 % nižší než uvádí, činí 28 % . Zapomínají připomenout, že v roce 1998, kdy administrativa Klause nebyla u moci ani jeden den reálná mzda i pod jejich vedením oproti roku 1997 poklesla. A už vůbec se jim nechce připomenout, že jen za poslední tři roky, v kterých ještě plně vedl exekutivu (vládu) dnešní prezident (1994 – 1996), vzrostla stejným způsobem měřená reálná mzda o 25,2 %. Tedy za méně než polovinu času vzrostla reálná mzda o téměř stejná procenta, kterými se teď chlubí socialisté. Ve sledovaném období to za Klausových vlád byl růst průměrně o 8,4 %, ročně, za vlád socialistických tento průměr činil jen 4,6 % .Čtenáři si zajisté sami umí vyhodnotit, kdo byl v tomto „ukazateli“ úspěšnější.
Jiným problémem pak může být zvolení „správné metodiky“ pro interpretaci třeba míry nezaměstnanosti. Tak politikové nás mohou informovat, že nezaměstnanost třeba letos v březnu byla: 10,2 %, 9,4 %, 8,9 % či dokonce 8,3 %. A babo raď, které číslo je to správné. Pro vládního politika to nejnižší, pro opozičního to nejvyšší. Všechna čísla jsou oficiální, ale každé je spočítáno jinak. Podle toho, jakou metodiku jednotlivé instituce preferují. Občane, pak se vyznej v politicích a statistice.
