Dnešní ekonomové se liší v mnoha názorech na fungování ekonomiky. Neshodnou se v tom, jaká má být výše daní, jakou podobu má mít tzv. hospodářská politika vlády, zda by se měly regulované ceny a nájemné deregulovat skokově nebo pozvolna. V zásadě se ale shodnou v tom, že svobodný trh, na kterém dochází k tvoření cen, je institucí, která pomocí mechanismů, jež jsou jí vlastní, vytváří neustálý tlak na zlepšování kvality nabízeného zboží a služeb, přispívá k vytváření tendence k neustálému poklesu jejich cen a je nejspolehlivější zárukou růstu bohatství. Svobodný trh má v sobě totiž zabudované procesy, které vedou ke stále se snižujícímu plýtvání a k hospodárnějšímu využití omezených zdrojů a zároveň k vyššímu uspokojení přání spotřebitelů. Ekonomové se liší v názoru, je-li takovéto fungování trhů možné pouze tehdy, když stát a jeho instituce dbají o vytvoření jistého prostředí, ve kterém by trh mohl fungovat; princip efektivnosti trhu a úlohu cenového systému ale většinou v zásadě nepopírají. Nacházíme se tedy v situaci, kdy ekonomové ve své většině sice opustili myšlenku plánovaného hospodářství a kladou důraz na trh, popřípadě na trh doplněný v některých oblastech zásahy vlády, nicméně o velikosti těchto zásahů již nepanuje shoda téměř žádná.
