Česká ekonomika jde už nějaký čas z jednoho lockdownu do druhého, vláda vydává nespočet chaotických opatření a jednotlivá ministerstva se předhánějí v tom, kolik vypíšou anti-covid programů a vyplatí kompenzací. Skoro jako by státní kasa neměla dno. Byly ale všechny ty kompenzace opravdu potřebné?
V tak složité době, jako byla první vlna pandemie, kdy o koronaviru nebylo moho dostupných informací, se stát snažil rychle jednat. Část ekonomiky proto uzavřel a znemožnil tak určitým segmentům podnikat.
Tyto segmenty posléze podporoval mnoha dotačními a kompenzačními programy, na které neměl připravené peníze a musel si je půjčit. A to na dluh budoucích generací. „Existuje asi milion covid programů. Nikdo se v tom už nevyzná,“ prohlásil v době vrcholící pandemie ministr vnitra a vicepremiér Jan Hamáček.
To potvrzuje i podrobná 70stránková analýza Liberálního institutu, která se podporou v dobách lockdownů detailně zaobírá. Tento článek je jejím stručným komentovaným výtahem.
