Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu: Pakt stability a růstu byl již porušen více než stokrát (to není nadsázka) a k potrestání viníka nikdy nedošlo. To ale bylo za situace, kdy ve vládách byli „good guys“, podporovatelé stále těsnější evropské integrace. Neplatí tak jednoznačná dedukce, co z dosavadní praxe plyne pro současnou italskou situaci, kdy jsou ve vládě z bruselského pohledu „bad boys“. Není také bez ironie, že pokuta od Evropské unie rozpočtovou situaci Itálie ještě zhorší.
Britský konzervativní europoslanec Daniel Hannan formuloval už před mnoha lety takzvaný Hannanův první zákon politiky: „Žádná strana není euroskeptická, pokud je ve vládě.“ Viděli jsme nesčetněkrát, že i strany, které vyhrály volby s jasně euroskeptickým programem, ve vládě nakonec „vyměkly“. Evropská unie naučila poslušnosti jak řeckou Syrizu, tak českou ODS. Nyní EU ukazuje svoji sílu při vyjednávání o brexitu. Je otázkou, jak dlouho dokáže odolávat italská vláda a zda náhodou nebude výjimkou, která vyvrátí Hannanův zákon.
Nápadů na reformu eurozóny existují spousty, málokterý z nich má ale šanci stát se realitou v důsledku komplikovaného procesu přijímání takových změn. (Bavíme-li se tedy o tvrdých pravidel, napsaných ve smlouvách.) Z mého pohledu by nejlepší reformou bylo rozdělení eurozóny, aby z ní vystoupily ekonomiky, které do ní evidentně nepatří, tedy například Řecko a Itálie, to je ovšem při pohledu na politickou situaci nápad ze všech nejšílenější a nejdále od uskutečnění. Sám jsem zvědavý, kam nás příští kroky eurozóny zavedou.
