Ekonomický přístup k přírodě spojovaný s růstem zisků, pohybem kapitálu, příchodem stále nových technologií a postupů, je často považován za protipól péče a úsilí o kvalitu životního prostředí. Cílem této práce bude analýza právě takovéhoto přístupu. Představíme alternativní přístup ke státní politice životního prostředí, kterým je tržní přístup k ochraně životního prostředí (Free Market Environmentalism – FME). Zamyslíme se nad tím, zda se jedná o hospodářsko-politický směr přinášející nové koncepty a řešení stávajících a stále nově vznikajících problémů týkajících se vzácných přírodních zdrojů, či se jedná o návod k devastaci přírodních krás a zdrojů. Pokusíme se ukázat, jaké důsledky a možnosti s sebou nese růst blahobytu ve společnosti, a za jakých podmínek vzrůstá touha lidí po zlepšování kvality lidského života, tedy i po prostředí, ve kterém tito lidé žijí. Ve 2. kapitole se budeme zabývat ekonomickou analýzou a opodstatněním Free Market Environmentalismu. Pokusíme se vysvětlit, zda je ekonomie i na poli životního prostředí tím pravým „rádcem” při řešení problémů. Jinými slovy, zda životní prostředí je ekonomickým statkem a následně, zda není statkem lišícím se od ostatních statků, jež ekonomové uznávají jako statky tržní, a nevyžaduje tedy i jiné zacházení. Představíme si základní ekonomické principy fungování naší společnosti a pokusíme se je aplikovat na přírodní statky. 3. kapitola bude místem pro představení teoretického konceptu Free Market Environmentalismu. Budeme svědky jeho vzniku a pokusíme se odhalit vliv jednotlivých škol, které sehrály úlohu při utváření teoretického rámce tohoto přístupu. Kapitola nám bude dále sloužit jako podklad, na jehož základě dokážeme stanovit možnosti aplikace, či naopak omezení ze strany FME pro jednotlivé oblasti přírody. V další (4.) kapitole se již zaměříme na jednotlivé „části” přírody a příklady problémů, jež se v nich objevují. S pomocí teoretických znalostí o Free Market Environmentalismu se poté pokusíme popsat možný postup řešení, nebo budeme přímo sledovat historické příklady jeho aplikace. Postupně budeme hovořit o půdě, vodě, živé přírodě a vzduchu a budeme hledat, zda pro problémy vznikající v těchto odlišných oblastech životního prostředí můžeme najít společný „recept řešení”. Cílem této kapitoly nebude popsat detailně několik vybraných případů. Tato kapitola by naopak měla sloužit jako vzorek skutečných řešení z praxe, ale především možností, jež Free Market Environmentalismus díky své flexibilnosti nabízí budoucnosti. V závěrečné části práce provedeme shrnutí našeho bádání, ve kterém vysvětlíme, proč nelze věřit katastrofickým vizím budoucnosti. Ukážeme, že náš optimistický pohled na budoucnost není pouhým planým optimismem, ale výsledkem porozumění tomu, jak lidé za pomoci vědy ve svobodné společnosti dokáží své problémy řešit.

V knize De Moneta Mikuláš Oresme představuje plnohodnotnou etiku peněz a ukazuje naprostou nemorálnost peněžního monopolu v rukou státu a sociální dopady znehodnocování. To může znít zcela moderně, ale Oresme žil a psal před sedmi stoletími. Oresme, pravděpodobně nejgeniálnější vědec 14. století, byl také matematikem, muzikologem, fyzikem, filozofem, ekonomem a teologem. Jeho každodenním zaměstnáním byl biskup a poradce francouzského krále. Zejména Oresmeho ekonomické myšlení je plné důležitých předrakouských poznatků. V tomto díle předjímá Greshamův zákon, tvrdí, že peníze nejsou majetkem státu, a podrobně zdůvodňuje, že peníze patří především obci a jednotlivcům.

Základné dielo agorizmu, Konkinov „Nový libertariánsky manifest“, načrtávajúce cestu od etatizmu ku slobode, si už môžete prečítať aj v slovenčine.

Klíč ke spletitému a rozsáhlému myšlenkovému systému vytvořenému Karlem Marxem je v zásadě velmi prostý: Karel  Marx byl komunistou. Zdánlivě banální tvrzení, které ponechává stranou myriády frázovitých konceptů ve filozofii, ekonomii a kultuře, a přesto Marxova oddanost komunismu byla jeho klíčovým záměrem, daleko důležitějším než třídní boj, dialektika, teorie nadhodnoty a vše ostatní. Komunismus byl tím velkým úkolem, vizí, požadavkem, konečným cílem, který dá smysl veškerému utrpení lidstva v celé historii.

Již v době před občanskou válkou jsem ve Francii i jinde sesbíral velké množství dokumentů, pocházejících z doby Francouzské revoluce, včetně novin, zpráv, proslovů, pamfletů, ilustrativních materiálů všech druhů, a zvláště vzorky téměř všech revolučních emisí papírových peněz – od těch na deset tisíc livres, po ty na jeden sou. Na těchto materiálech byla založena série přednášek, které jsem dělal pro své studenty nejprve na Michiganské universitě, později na Cornellově universitě, a mezi nimi byla jedna přednáška o inflaci papírových peněz ve Francii.

Tento malý esej nabízí něco velkolepého: intelektuální dějiny Misesovy vlastní tradice s popisem rozhovorů s velikány z první osoby. A skutečně se ukazuje, že Mises napsal nejlepší popis vzniku a raného vývoje rakouské školy. Mises hovoří o intelektuálním prostředí, v němž rakouská škola vznikla, a vzpomíná na rozhovor, který vedl s Carlem Mengerem. Píše o něm s živou vzpomínkou, jako by to bylo teprve včera. Vypráví, jak jí nepřátelé Rakušanů dali nálepku a jak se to historické škole vymstilo. Ukazuje, že rakouští ekonomové byli vždy nezávislými ekonomy, nespojenými s levicovým státem a jeho schválenými institucemi. Esej vyšel poprvé v roce 1969 – je to jedna z jeho posledních prací – a zůstává zásadním textem pro pochopení dějin tradice.

V této práci se tedy pouštíme na první pohled na velmi tenký led. Drogovou prohibici dnes přijímá většina lidí na celém světě jako danou realitu a málokdo se již zabývá samotnými důvody jejího uplatnování. Proč také? Drogy v současnosti představují celospolečenského nepřítele a drogová prohibice se stala hlavní zbraní v boji s ním. Politici, média, náboženské organizace, lékaři, rodiče dětí a mnozí další lidé se tak spojují v boji proti tomuto nepříteli a poskytují jednostranný pohled na drogovou problematiku. Boj proti drogám se také stal vynikajícím vládním prostředkem pro zlepšení se v očích veřejného mínění a je spojován s pozitivním, správným pohledem na činnost státu. Pokud se však pokusíme oprostit od tohoto jednostranného pohledu a necháme promluvit ekonomii, dočkáme se možná nevšedních poznatků a z původně tenkého ledu se záhy dostaneme do prostředí pevných zákonů lidského jednání. Pusťme se tedy do zkoumání zdánlivě čistých vod všeobecně přijímaných pravd, neboť jak poznamenává Josef Šíma: „Jen přemýšlením nad nevšedními otázkami je možné vymanit se z vlivu všudyprítomné politiky a politicky deformovaného myšlení a snít tak o lepším mechanismu fungování společnosti. To, co je dnes nepředstavitelné a politicky neprůchodné, může být zítra skutečností.“

Kde není právo, není ani svoboda. Stále častěji se však můžeme přesvědčovat, že právo nemusí být naším ochráncem, ale spíše nepřítelem. Jedním z faktorů, které toto zapříčiňují, je původ vzniku právních norem. Liberální institut proto přichází s přelomovou knihou italského právního teoretika Bruna Leoniho (1913–1967) Právo a svoboda, která se právě genezi práva věnuje. Hlavním příspěvkem Leoniho knihy je koncept tzv. tržního práva. K tomu, aby vznikly dobré zákony, je podle něj, stejně jako v ekonomice, potřeba konkurence. Současný monopol tvorby práva, spočívající v rukou legislativního tělesa, je s ní v příkrém rozporu a Leoni ho přirovnává ke státně-socialistickému plánovači v centrálně řízené ekonomice. Podle Leoniho musí být soudcům sejmuta gloriola výjimečnosti a i oni mají být vsazeni do tržního prostředí. Právník má být jistým druhem římského vědce: „předmětem jeho zkoumání bylo hledání řešení případu, který mu ke studiu předložili občané. Stejně jako průmyslník může dnes předložit fyzikovi nebo inženýrovi nějaký technický problém týkající se jeho továrny nebo výrobku, které vyrábí. Soukromé římské právo bylo tedy něčím, co bylo třeba popsat či objevit, ale nikoliv něco, co bylo třeba přijmout.” Výsledným stavem by měl být systém práva vytvářeného soudci, jenž by byl nadřazený monopolistické tvorbě zákonů. Soudci by zpětně byli vystaveni konkurenčnímu tlaku, který by je nutil poskytovat spravedlnost rychleji, levněji a kvalitněji. Ojedinělá publikace, která snad v důsledku brzké Leoniho smrti upadla v zapomnění, je v českém vydání doplněna analýzou Carla Lottieriho: Bruno Leoni: tržní zákon a věhlasným spisem Frederica Bastiata Zákon. Tak jako pokaždé, i touto knihou přichází Liberální institut s něčím, co se v regulacemi prošpikované společnosti může zdát utopií. Ale právě proto, že kniha dokáže provokovat k přemýšlení nad současným stavem, stojí za přečtení.

Počty zvířat držených v nelidských podmínkách ve velkochovech a zabitých pro lidskou potřebu dosahují desítek miliard ročně. Už tento prostý fakt přirozeně vyvolává jednu ze základních filosofických otázek: Je naše jednání správné? Dvojice studentů se na to v této krátké knize snaží najít odpověď formou čtyř sokratovských dialogů. Autor jejich ústy artikuluje nejen své vlastní názory na tuto problematiku, ale i názory jiných, od vlivných filosofů, jakým je on sám, po běžné lidi v kavárně či v restauraci, kteří si během hovorů snaží tříbit svůj pohled na svět kolem nás. A právě jim může tato kniha výrazně pomoci. V nakladatelství Routledge také vyšla placená verze knihy, opatřená předmluvou jiného slavného filosofa a celoživotního bojovníka za práva zvířat, Petera Singera. Nechává se v ní slyšet, že je-li tázán na základní literaturu k tématu, od nynějška s čistým svědomím doporučuje právě Dialogy. Nám zde nezbývá, než s ním beze zbytku souhlasit.

Olson před čtenáře postavil základní dilema politiky – jaké politické instituce máme zvolit, chceme-li, aby vládnoucí elita prosazovala široké zájmy namísto úzkých? Prvním cílem bude co nejvíce zabránit ‚kořistnickým‘ motivům, aby se vůbec mohly vyskytnout. Dále bude nesmírně důležité politiku omezit pomocí pravidel, bránících politikům v konfiskačním zdanění.