Dnešní ekonomové se liší v mnoha názorech na fungování ekonomiky. Neshodnou se v tom, jaká má být výše daní, jakou podobu má mít tzv. hospodářská politika vlády, zda by se měly regulované ceny a nájemné deregulovat skokově nebo pozvolna. V zásadě se ale shodnou v tom, že svobodný trh, na kterém dochází k tvoření cen, je institucí, která pomocí mechanismů, jež jsou jí vlastní, vytváří neustálý tlak na zlepšování kvality nabízeného zboží a služeb, přispívá k vytváření tendence k neustálému poklesu jejich cen a je nejspolehlivější zárukou růstu bohatství. Svobodný trh má v sobě totiž zabudované procesy, které vedou ke stále se snižujícímu plýtvání a k hospodárnějšímu využití omezených zdrojů a zároveň k vyššímu uspokojení přání spotřebitelů. Ekonomové se liší v názoru, je-li takovéto fungování trhů možné pouze tehdy, když stát a jeho instituce dbají o vytvoření jistého prostředí, ve kterém by trh mohl fungovat; princip efektivnosti trhu a úlohu cenového systému ale většinou v zásadě nepopírají. Nacházíme se tedy v situaci, kdy ekonomové ve své většině sice opustili myšlenku plánovaného hospodářství a kladou důraz na trh, popřípadě na trh doplněný v některých oblastech zásahy vlády, nicméně o velikosti těchto zásahů již nepanuje shoda téměř žádná.
Po sbírce přednášek o monetárním nacionalismu ze třicátých let, ve kterých rakouský ekonom Friedrich Hayek kritizuje volně fluktuující směnné kurzy a hovoří o skutečně mezinárodním zlatém standardu, se k tématu po čtyřiceti letech vrací už jako laureát Nobelovy ceny za ekonomii v krátké, ale obsahově hutné knize Soukromé peníze (v originále Denationalisation of Money). V ní diskutuje teorii vzniku peněz, nedosažitelnost mezinárodního zlatého standardu, který hájil v monetárním nacionalismu, a v nejslavnější části knihy pak rozvíjí myšlenku konkurujících cenu-stabilizujících měn složených dle Hayekovy vize z košů nerostných surovin. Překlad obsahuje i předmluvy Larryho Whitea a Arthura Seldona.
Letos uplynulo dvacet let od chvíle, kdy Chicago boy José Piñera napsal pro Cato Journal svůj esej Empowering Workers: The Privatization of Social Security in Chile. Revidovanou verzi tohoto eseje vám nyní přinášíme přeloženou pod názvem Jak jsme postavili Chilany na vlastní nohy. Chilská penzijní reforma se uskutečnila před více než 35 lety. Piñera ukazuje, že ministr práce nemusí být člověk, který regulacemi škodí těm, kterým má pomáhat, tj. pracujícím. Jeho esej je naopak důkazem toho, že pokud se ministrem stane člověk s jasnou vizí a reformním elánem, je možné jednou reformou zlepšit životy lidí v několika generacích. O reformě českého penzijního systému se vedou debaty minimálně po celých dvacet let existence Piñerova eseje, ale skutečná reforma je stále v nedohlednu. Věříme, že tento esej přispěje k veřejné debatě.