Základné dielo agorizmu, Konkinov „Nový libertariánsky manifest“, načrtávajúce cestu od etatizmu ku slobode, si už môžete prečítať aj v slovenčine.

Klíč ke spletitému a rozsáhlému myšlenkovému systému vytvořenému Karlem Marxem je v zásadě velmi prostý: Karel  Marx byl komunistou. Zdánlivě banální tvrzení, které ponechává stranou myriády frázovitých konceptů ve filozofii, ekonomii a kultuře, a přesto Marxova oddanost komunismu byla jeho klíčovým záměrem, daleko důležitějším než třídní boj, dialektika, teorie nadhodnoty a vše ostatní. Komunismus byl tím velkým úkolem, vizí, požadavkem, konečným cílem, který dá smysl veškerému utrpení lidstva v celé historii.

Již v době před občanskou válkou jsem ve Francii i jinde sesbíral velké množství dokumentů, pocházejících z doby Francouzské revoluce, včetně novin, zpráv, proslovů, pamfletů, ilustrativních materiálů všech druhů, a zvláště vzorky téměř všech revolučních emisí papírových peněz – od těch na deset tisíc livres, po ty na jeden sou.

Na těchto materiálech byla založena série přednášek, které jsem dělal pro své studenty nejprve na Michiganské universitě, později na Cornellově universitě, a mezi nimi byla jedna přednáška o inflaci papírových peněz ve Francii.

Tento malý esej nabízí něco velkolepého: intelektuální dějiny Misesovy vlastní tradice s popisem rozhovorů s velikány z první osoby. A skutečně se ukazuje, že Mises napsal nejlepší popis vzniku a raného vývoje rakouské školy.

Mises hovoří o intelektuálním prostředí, v němž rakouská škola vznikla, a vzpomíná na rozhovor, který vedl s Carlem Mengerem. Píše o něm s živou vzpomínkou, jako by to bylo teprve včera.

Vypráví, jak jí nepřátelé Rakušanů dali nálepku a jak se to historické škole vymstilo. Ukazuje, že rakouští ekonomové byli vždy nezávislými ekonomy, nespojenými s levicovým státem a jeho schválenými institucemi.

Esej vyšel poprvé v roce 1969 – je to jedna z jeho posledních prací – a zůstává zásadním textem pro pochopení dějin tradice.

V této práci se tedy pouštíme na první pohled na velmi tenký led. Drogovou prohibici dnes přijímá většina lidí na celém světě jako danou realitu a málokdo se již zabývá samotnými důvody jejího uplatnování. Proč také? Drogy v současnosti představují celospolečenského nepřítele a drogová prohibice se stala hlavní zbraní v boji s ním. Politici, média, náboženské organizace, lékaři, rodiče dětí a mnozí další lidé se tak spojují v boji proti tomuto nepříteli a poskytují jednostranný pohled na drogovou problematiku. Boj proti drogám se také stal vynikajícím vládním prostředkem pro zlepšení se v očích veřejného mínění a je spojován s pozitivním, správným pohledem na činnost státu. Pokud se však pokusíme oprostit od tohoto jednostranného pohledu a necháme promluvit ekonomii, dočkáme se možná nevšedních poznatků a z původně tenkého ledu se záhy dostaneme do prostředí pevných zákonů lidského jednání. Pusťme se tedy do zkoumání zdánlivě čistých vod všeobecně přijímaných pravd, neboť jak poznamenává Josef Šíma: „Jen přemýšlením nad nevšedními otázkami je možné vymanit se z vlivu všudyprítomné politiky a politicky deformovaného myšlení a snít tak o lepším mechanismu fungování společnosti. To, co je dnes nepředstavitelné a politicky neprůchodné, může být zítra skutečností.“