Ekonomové se podle starého přísloví dělí na dva typy – na ty, kteří neumí předpovídat úrokové míry, a na ty, kteří nevědí, že neumí předpovídat úrokové míry. A totéž platí i pro údaje o růstu HDP a tím pádem pro předpověď recesí a krizí. Žádný seriózní ekonom nemůže tvrdit, že ví, kdy přijde další recese. Na jedné straně máme ekonomy, kteří tvrdí, že teď už konečně máme recept a žádná další recese už nepřijde, na druhé straně máme ekonomy, kteří předpověděli deset z posledních tří recesí. Když budete říkat „příští rok to praskne“, je poměrně pravděpodobné, že vám to někdy v příštích deseti letech vyjde. Ale nemusí, nic takového nelze žádnou seriózní analýzou předpovědět. Pokud bychom to předpovědět uměli, uměli bychom recesi také zabránit.
Příčinou příští recese může být náš lék na tu předchozí – politika kvantitativního uvolňování a masivního státního zadlužování si může vybrat svoji daň dříve, než vymyslíme, jak se z této šlamastyky dostat. Příčinou může být stupidní politika Donalda Trumpa, rozpad eurozóny nebo nějaká jiná, zatím netušená příčina.
Mnohem důležitější, než předpovídat nepředpověditelné, je uvědomit si, že dobré roky jsme prošustrovali a až nová recese přijde, budeme na ni zcela nepřipraveni. V České republice neproběhla žádná reforma veřejných financí, důchodová reforma je odložena na neurčito, veřejný dluh jsme i v dobrých letech ještě navýšili. Jedinou dobrou zprávou tak je, že i nadále máme fiskální i monetární autonomii, neboť eurozóna je na tom s přípravou na další recesi ještě mnohem hůř.
