Malá zelená poznámka

Určitě jste si všimli, že v celém světě dramaticky rostou ceny energií. Analýzu důvodů tohoto cenového pohybu, jež jsou samy o sobě pozoruhodné, si schovám pro jiný text. Co je zajímavé z hlediska regulačních postřehů, je fakt, že růstu cen energií ve veřejných diskusích nikdo netleská a nikdo jej neblahořečí. Říkáte si určitě: „pane Hample, co to zase blouzníte, proč by růst cen energií měl někoho těšit? Vždyť je to neštěstí, ne požehnání!“
Souhlasím, ale je minimálně jedna skupina lidí, která by jásat měla, je-li alespoň trochu konzistentní. Jsou to všichni ekologisté a bojovníci proti „zlému uhlíku“ a změnám klimatu. Jsou to přece právě oni, kteří nás už dlouhou dobu přesvědčují, že cestou k dosažení jejich cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu je umělé, regulační omezování poptávky po fosilních palivech, tedy zavádění nových nepřímých, tzv. „ekologických“ daní z uhlíku. Smyslem těchto daní není nic jiného než zdražit uhlí, benzín, naftu či zemní plyn a tlačit na nižší spotřebu energie. „Karbonové daně“ jako nástroj ke zvyšování ceny energií z fosilních paliv, a tedy snižování poptávky po ní, jsou jednou z klíčových položek každého klimatického balíčku každého běžného ekologisty.
Nechápu proto, proč teď všichni stoupenci ideologie ekologismu neplní noviny články o tom, jakým požehnáním je současný růst cen energií. Vždyť není ničím jiným, než rychlejším, intenzivnějším a z jejich pohledu tedy efektivnějším naplňováním jejich vlastní vize o žádoucím stavu světa!
Ano, proč mlčí, je nasnadě – museli by přiznat barvu, skutečnou podstatu všech jejich návrhů, kterou je prostě a jednoduše dlouhodobé zdražování ceny energie a snížení blahobytu populace. Mluvit jasně a otevřeně je však samozřejmě obtížnější, než tyto základní cíle a prostředky obléci do neprůhledného kabátu frází a klišé o záchraně planety.
Takže v nulách a jedničkách: to, co se děje dnes s cenami energií, doufejme dočasně, je právě to, co ekologisté chtějí napořád jako standardní stav světa. Tečka. Smutné bohužel je, že ideje ekologistů už i dnes mají dopad na prodlužování stávající epizody růstu cen energií, protože jejich minulá úsilí zjevně znepružnila stranu nabídky a ta tak bude obtížněji reagovat na změny v poptávce (např. řádově komplikovanější je budování nových zdrojů energie, některé typy elektráren se dokonce nesmějí budovat vůbec).
V této souvislosti je pak zajímavé sledovat, jak na aktuální situaci reagují někteří evropští politici. Zavázali se sice velkohubě k plánům na podporu klimatu, snižování emisí uhlíku a podpory alternativních zdrojů energie. Ovšem tváří v tvář aktuální situaci nejenže též netleskají tomu, že spontánní vývoj naplňuje či dokonce přeplňuje jejich vlastní smělé plány. Naopak mnozí, jako například prezident Sarkozy, ve zběsilé reakci na aktuální vývoj začínají veřejně uvažovat o snížení nepřímých daní na paliva. Čili něco jako: deklarujeme, že chceme vyšší ceny energií k naplnění „karbonových cílů“, ale vlastně je fakticky tak moc nechceme, protože když zvýšení ceny reálně nastane, publikum je logicky nešťastné a my hned couváme. Řekněte, není to celé vážně absurdní?
Přeji všem čtenářům LF krásné léto!