Regulace ve finančním sektoru – díl 2

V posledním regulačním postřehu jsem naznačoval, jakým směrem se zřejmě bude ubírat diskuse o budoucí podobě finančního sektoru. Právě tak se také děje. Proto si znovu a znovu opakuji mantru, že reakce na finanční krizi by neměla být horší než krize sama. A to zejména tehdy, když často nevěřícně kroutím hlavou nad nápady, které se v rámci evropské i světové diskuse o podobě finančního sektoru „po krizi“ objevují. Většina z nich totiž míří stejným směrem – k vyšší regulaci finančního sektoru, jeho větší centralizaci, menší konkurenci, vyšším státním zásahům a obecně k rozsáhlejší přítomnosti veřejného sektoru v celém finančním odvětví.
Mnoho těchto nápadů vypadá tak, jako kdyby je jejich předkladatelé měli v hlavách dávno a jen čekali na vhodnou příležitost, aby je mohli začít vytahovat z klobouku jako zázračná řešení na všechny bolesti a neduhy finančního vesmíru. Jako kdybychom všichni dávno nevěděli, že bohužel neexistuje nic jako dokonalá pravidla, dokonalá regulace a hlavně dokonalá jistota v nejistém světě obecně a v tom finančním zvláště. Jako kdybychom zapomínali, že konkurence, soutěž, ziskové příležitosti či motivovaní zaměstnanci dělají mnoho dobrého a nepocházejí od ďábla – opět ve světě obecně a v tom finančním zvláště.
Sektor finančních služeb je už dnes svázaný regulací nemálo. Jak jsem psal už minule: explicitní i implicitní role státu ve finančním sektoru je už dnes zřetelná a velká. Ale právě proto by každé další utahování šroubů mělo být pečlivě váženo a analyzováno, nikoli přijímáno pod tlakem, hrozbami, zbrkle či nepromyšleně.
Aniž si to totiž mnozí připouštějí, možná se dnes rodí pravidla, která budou ovlivňovat finanční sektor zítra a pozítří. Tak to obvykle bývá, že čas krize umožňuje dramatické a rychlé změny, které by v normálních časech byly neprosaditelné či dokonce nemyslitelné. A až se prach usadí, z krizových změn je pak těžké cokoli vzít zpět.
Zájmem snad všech myslících lidí ve finančním sektoru by mělo být, aby unáhlená řešení v dnešních horších časech (často i tak řešící málo či nic) nakonec nepřinášela dlouhodobě horší časy pro odvětví a zejména pro jeho klienty.
Hašení požáru a úprava protipožárních předpisů jsou přece dvě zásadně odlišné věci. To první spěchá a často je potřeba použít mnohé nestandardní kroky k zabránění škod. To druhé chce nejprve vyšetření příčin a následné pečlivé vážení všech nákladů a přínosů změn regulí pro všechny. Velký požár určitě může (i když nutně nemusí) přinášet inspiraci pro budoucí protipožární prevenci. V žádném případě ale není moudré a ani možné dělat obojí najednou – intenzivně se věnovat hašení a ve stejném okamžiku bez vyšetření příčin a analýzy dopadů měnit všechny protipožární předpisy. V dnešní diskusi se však tato nutná sekvence kroků zhusta nerespektuje a obojí se míchá dohromady.
Rizika takového přístupu jsou nemalá. Zvlášť pokud bude veřejná diskuse stále víc připouštět jako ideový standard, že finanční sektor poskytuje v zásadě kvaziveřejné nebo čistě veřejné statky a služby. A hlavně pokud to bude přijímat i sektor sám, což se k mému nemilému překvapení též často děje.
Mám bohužel velkou představivost, která dokáže kreslit i hodně extrémní scénáře. Až budeme jednou muset v nekonečných frontách čekat na vydání platební karty nebo za ni budeme muset znuděnému úředníkovi platit „všimné“, nebo až budou výpisy z účtu chodit jen občas a se čtyřměsíčním zpožděním či budeme stát dlouhé fronty před okénky, která otevírají jednou týdně od deseti do jedné (s hodinovou pauzou na oběd), až budeme svědky celostátní stávky zaměstnanců ve finančním sektoru za vyšší tabulkové platy a po celou její dobu budou všechny banky zcela nepřístupné, až uvidíme úvěrové výbory plné nemotivovaných státních zaměstnanců či politiků, kteří mají svá místa jistá na základě zlatých akcií státu v každé bance – možná až tehdy někteří pochopí, co to je udělat z jakéhokoli sektoru sektor veřejný se vším všudy. Pak budeme mít věru špatné časy pořád, ne jen výjimečně. Pak bude ale už pozdě přemýšlet, zda jsme to kdysi v době krize s tou rolí státu ve finančním odvětví trochu nepřehnali.