„Možná dojdeme k názoru, že bude dobré třeba z daňových důvodů registrovat holding v zahraničí“. Tak reagoval Ivan Kočárník, dlouholetý ministr financí a architekt daňové reformy na otázku, zda Česká pojišťovna nepřenese některé své aktivity do ciziny. Je vskutku paradoxní, že jako ministr „liberální“ vlády nastavil a udržoval daňový systém, kterému se jako podnikatel chce vyhnout. Je k tomu nutné ještě něco dodat?
Jeden z dalších velkých politiků a politických myslitelů polistopadové doby Tomáš Ježek má univerzální recept, jak zatočit s lidmi, kteří se snaží přežít v zemi s nesnesitelným daňových zatížením: „Takovým lidem je třeba velmi důrazně připomenout a použít k tomu krutého násilí vlády, že to jejich počínání… by bylo možné za předpokladu, že by nekonzumovali žádné veřejné statky, třeba by nechodili po chodníku… Tito lidé ale spotřebovávají tyto statky a tudíž kradou. Takhle tvrdě je jim to třeba říci.“ Z této logiky vyplývá, že každý, kdo pracuje např. pro Komisi pro cenné papíry, financovanou ze státního rozpočtu, a žije paraziticky z peněz soukromého sektoru, je ctihodný člověk, zatímco ten, kdo vydělá peníze tím, že poskytuje služby, které si lidé přejí, je zloděj, když si ze svých peněz nenechá sebrat tři čtvrtiny, ale třeba jen polovinu. Mimochodem, pouze stát brání tomu, aby některé produkty jako např. chodníky byly poskytovány trhem. Stejnou logikou lze říci, že každý občan České republiky využívá služeb České pošty (stát tento monopol vynucuje), a musí tak platit daně, které budou krýt její případné ztráty. Když ne, je zloděj. Každý cizinec, který chodí po českých chodnících, je zloděj. Každý, kdo sleduje cizí veřejnoprávní televizi, je zloděj. Jen Tomáš Ježek, Ivan Kočárník, Václav Klaus & spol. , kteří daňový systém stvořili, jsou patrně zosobněním ctnosti…