Západní země pěti procenty svých rozpočtů na armádu zlikvidovaly zhruba polovinu vojenské kapacity Ruska. I proto by měly Ukrajinu ještě víc podporovat
Poté, co Rusko 24. února 2022 napadlo Ukrajinu, si mnozí mysleli, že rychle zvítězí. Navzdory tomu začala Ukrajina dostávat humanitární, vojenskou i ekonomickou pomoc. Mnozí také do poslední chvíle nevěřili, že Rusko zaútočí.
Například Miloš Zeman v den začátku války prohlásil: „Před několika dny jsem řekl, že Rusové nejsou blázni a že na Ukrajinu nezaútočí. Přiznávám, že jsem se mýlil. Iracionální rozhodnutí vedení Ruské federace způsobí výrazné škody samotnému ruskému státu.“
A dodal: „Domnívám se, že je na čase sáhnout k daleko tvrdším sankcím, než byly původně plánovány, a mám tím na mysli především sankci v oblasti takzvaného SWIFT, což je mezinárodní bankovní či finanční síť, která by znamenala vyřazení Ruské federace z platebního styku. Šílence je zapotřebí izolovat. A nebránit se vůči němu pouze slovy, ale konkrétními opatřeními.“ Institut Václava Klause tentýž den oznámil: „Radikální zvrat, který nastal dnes ráno, nás nejen překvapil, ale i šokoval. Napadení suverénní země je neakceptovatelné a je potřeba jej odsoudit. Očekávali jsme rozumné chování Ruska, bohužel k němu nedošlo.“
Na to, jak je politické rozhodování obvykle pomalé, se političtí lídři západních zemí dokázali na sankcích rychle domluvit. Je to velký diplomatický úspěch vlády USA, která již týdny před začátkem války tyto politiky obvolávala, aby pro dohodu připravila podmínky. První sankce proto byly schválené ještě během prvního víkendu po zahájení invaze a 28. února (v pondělí) již byly ruské centrální bance zablokované rezervy držené v zahraničí. Nelze však zapomínat, že sankce byly na Rusko uvalené i po jeho invazi na Krym na jaře 2014 a následně byly rozšiřované, ale ukázalo se, že Západ v nich měl být odvážnější.
Obrovský balík
Navzdory ruské propagandě není pravda, že se sankce týkají potravin. Rada EU na svém webu zdůrazňuje: „Ze sankčního režimu EU jsou výslovně vyňaty dodávky potravin a hnojiv: ruský vývoz potravin na světové trhy předmětem sankcí není. Kdokoliv proto může nakupovat, přepravovat či obstarávat potraviny a hnojiva pocházející z Ruska a provádět související transakce.“
Diplomatické a finanční sankce vůči fyzickým a právnickým osobám, jako je zákaz cestování či zmrazení majetku, zasahují 1 386 lidí a 171 subjektů, například prezidenta Vladimira Putina, ministra zahraničí Sergeje Lavrova, oligarchy spojené s Kremlem, poslance Státní dumy, členy Národní bezpečnostní rady, ministry, gubernátory, vrcholné úředníky a příslušníky ozbrojených sil nebo přední podnikatele.
Mezi subjekty patří mimo jiné banky a finanční instituce, firmy z vojenského, leteckého, loďařského a strojírenského průmyslu, ozbrojené síly a polovojenská uskupení, politické strany, mediální skupiny a společnosti šířící prokremelskou a protiukrajinskou propagandu.
V případě obchodu není sankcionováno veškeré zboží. Z Evropské unie nelze do Ruska vyvážet špičkové technologie, například kvantové počítače, pokročilé polovodiče či software, některé stroje a dopravní prostředky, zboží a technologie k rafinaci ropy, zařízení, technologie a služby z energetického průmyslu, zboží a technologie z leteckého a kosmického průmyslu, zboží pro námořní plavbu a radiokomunikační technologie, řadu zboží dvojího užití (pro civilní i vojenské účely), jako jsou drony a software pro ně nebo šifrovací zařízení, luxusní zboží, civilní střelné zbraně a jiné vojenské vybavení.
Z Ruska pak nelze do EU dovážet mimo jiné ropu a rafinované ropné produkty (s výjimkami), uhlí a jiná pevná fosilní paliva, ocel a výrobky z ní, železo, zlato a šperky, cement, dřevo, papír, plasty, mořské plody a lihoviny, cigarety a kosmetické výrobky. Ruským subjektům také nemohou být poskytované služby, například účetní, auditorské, architektonické, inženýrské nebo reklamní, IT a právní poradenství. Sankce jsou také uvalené na leteckou a námořní dopravu nebo na používání systému SWIFT a na rezervy ruské centrální banky. Mnoho soukromých firem z jiných odvětví se rozhodlo neposkytovat v Rusku své služby. Celkově jde o obrovský balík sankcí, přičemž mnoho lidí se domnívá, že nefungují, protože ruský režim stále nezkolaboval, a co hůř, nadále vede válku na Ukrajině. Sankce na ropu fungují, ale jak upozorňuje týdeník The Economist: „Problém spočívá v tom, že západní agentury nepřizpůsobily své metody světu, v němž se ruská ropa již neprodává přes kanály, které mohou sledovat. Zatímco evropské rafinerie a obchodníci byli zvyklí sdílet údaje se subjekty sledujícími ceny, indické nikoli. Agentury se také při odhadu přepravních nákladů mezi západními ruskými přístavy a evropskými ropnými terminály spoléhaly na veřejně dostupné ukazatele. Oproti tomu sazby za přepravu ropy z Ruska do Asie se stanovují soukromě.“
A dodává: „Výsledkem je, že slevy uváděné západními úředníky jsou nepřesné – a často přehnané. Celní údaje z Indie a Číny ukazují, že tuto zimu zaplatily za ropu Ural více, než se obecně předpokládá. Dalším důvodem, proč je obtížné posoudit skutečné ceny, je, že všichni mají zájem předstírat, že ceny jsou nízké. Ruské ropné společnosti chtějí minimalizovat své daňové náklady a indické rafinerie chtějí vytlačit ostatní dodavatele.“
Zavádějící HDP
Pokud jde o makroekonomiku, Mezinárodní měnový fond sice ve své nejnovější prognóze pro letošní rok odhaduje mírný nárůst ruského HDP, ale Světová banka a Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj jsou skeptičtější a očekávají jeho pokles. Na oficiální čísla
se však ani v tomto případě nelze příliš spolehnout. Vladimir Milov, bývalý náměstek ruského ministra energetiky, ve svém článku v časopisu Foreign Affairs napsal: „Oficiální nezaměstnanost v současnosti činí 3,7 procenta, bez práce je pouze 2,7 milionu Rusů. Ve skutečnosti však deset procent ruské pracovní síly. To je srovnatelné s nejhoršími hodnotami ve druhé polovině devadesátých let, kdy bylo bez práce deset až 13 procent Rusů.“
Další zavádějící statistikou je podle Milova směnný kurz rublu. Je pravda, že posílil, ale jen proto, že vláda ztížila ruským podnikům a jednotlivcům výběr peněz a jejich konverzi do zahraniční měny. Takzvaný silný rubl je podporován drakonickými měnovými kontrolami a propadem dovozu. Tato politika silně poškodila průmyslová odvětví, jako je ocelářství: výroba oceli se v roce 2022 snížila o více než sedm procent.
Milov také poukazuje na to, že údaje o HDP mohou být zavádějící. Důležitá je spotřeba, tedy konzumace zboží a služeb občany. Čistě teoreticky, pokud by Rusko vynaložilo veškeré prostředky na armádu, mělo by stoprocentní zaměstnanost, ale nic k jídlu. A konstatuje: „Snížení HDP země o 2,7 procenta zdánlivě nepotvrzuje, že je ruská ekonomika v troskách.
Tento údaj o HDP však zahrnuje prudce rostoucí produkci související s armádou. Nově vyrobený tank, který byl okamžitě odeslán na frontu a zlikvidován ukrajinskou raketou Javelin, se nominálně do ruského HDP započítává.“
Milov uvádí i další nepříznivé údaje: „Pravděpodobně nejvýmluvnějším ukazatelem ruské ekonomické aktivity jsou příjmy z jiných zdrojů, než je vývoz ropy a plynu, a ty se v říjnu 2022 oproti předchozímu roku snížily o 20 procent. Zpracovatelský průmysl, tedy tu část ruské ekonomiky, jež nejvíce závisí na západních technologiích a součástkách, sankce zasáhly nejtvrději. Produkce ruského automobilového průmyslu, který přímo či nepřímo poskytuje práci 3,5 milionu lidí, v roce 2022 klesla o dvě třetiny.“ A svůj článek končí sdělením: „Nenechte se mýlit: sankce ruskou ekonomiku ochromují.“
Válka na Ukrajině sice stále trvá, ale západní země pěti procenty svých rozpočtů na armádu zlikvidovaly zhruba polovinu vojenské kapacity Ruska, jednoho z největších geopolitických nepřátel Západu. I proto by měly Ukrajinu ještě víc podporovat.
Pravděpodobně nejvýmluvnějším ukazatelem ruské ekonomické aktivity jsou příjmy z jiných zdrojů, než je vývoz ropy a plynu, a ty se v říjnu 2022 oproti předchozímu roku snížily o 20 procent.
