Především necítím, že by vstup do EU pro mě znamenal perspektivu posilování principů, které já osobně považuji za klíčové: rozšiřování osobní svobody, méně uzurpující a méně regulující stát, nižší daňové zatížení, menší míra přerozdělování, vyšší míra odpovědnosti každého občana za jeho zdraví, stáří, vzdělání apod.Pravý opak se zdá být pravdou. Důkazem budiž, že předvstupní slaování našeho práva s právem EU zatím znamená zvyšování daní (tj. bez vstupu do EU bychom mohli mít daně nižší!) či znepružňování pravidel hry na mnoha trzích (úpravy zákoníku práce, nové regulace v oblasti zdravotnictví apod.)
Jistě, lze namítnout, že současná česká vláda by podobný kurz zvolila i bez vstupu do EU. To je možné. I tak mi však připadá řádově snazší otočit politické kormidlo v desetimilionové České republice, než v mnohasetmilionové narůžovělé EU. Vstup do EU tak hrozí rizikem zabetonování stávajícího „mírného socialismu v mezích zákona“ navždy. Navíc ze svazku s EU se nedá podle existujících legislativních podmínek dobrovolně vystoupit. Vstup do EU je tedy jednosměrkou se zákazem couvání. A vztah, do kterého lze sice dobrovolně vstoupit, ale z nějž není možné stejně dobrovolně vystoupit, nebezpečně připomíná polootroctví.
Jinými slovy, vstupem do EU ztrácíme nejen velký díl suverenity, ale ještě mnohem víc. Odebíráme si totiž zároveň moc vzít si tento kus suverenity zpět, pokud se nám jako občanům České republiky po čase náklady vstupu do EU budou zdát vyšší než výnosy z členství.
