Před padesáti lety, 9. října 1974, byl Friedrich Hayek vyhlášen laureátem Ceny Švédské národní banky za rozvoj ekonomické vědy na památku Alfreda Nobela.
Výbor ceny ocenil Hayekovu „průkopnickou práci v oblasti teorie peněz a ekonomických fluktuací a […] pronikavou analýzu vzájemné závislosti ekonomických, sociálních a institucionálních jevů“. Cena Hayeka upevnila jako jednoho z nejvýznamnějších ekonomických a politických teoretiků 20. století.
O Hayekových četných příspěvcích bylo napsáno mnoho, ale jeden z jeho nejjednodušších, a přesto nejhlubších poznatků je uveden v jeho klasickém eseji Využití znalostí ve společnosti. Je to téma, které je klíčové pro moji knihu The War on Prices.
Tržní ekonomika bude efektivnější než centrálně plánovaná, uzavírá Hayek. Proč? Kvůli znalostem. Hayek tvrdil, že informace potřebné k efektivní alokaci zdrojů ve stále se měnícím světě jsou rozptýleny mezi miliony lidí. Často jsou lokální, osobní a těžko plně vysvětlitelné. Ano, některé znalosti jsou jistě technické nebo „vědecké“ – lze je zapsat jako návod. Ale mnoho z toho, co děláme a jak fungujeme, odráží vysoce osobní zkušenosti a místní porozumění.
Realitní makléř zná zvláštnosti místního trhu s bydlením, vedoucí jednotlivých obchodů má nejpodrobnější znalosti o tom, jak motivovat své obtížné zaměstnance, a konkrétní spotřebitelka ví, že dává přednost jedné sušence před jinou, i když nedokáže vysvětlit proč. Tyto praktické informace z terénu vláda jednoduše nemůže shromáždit. Centrální orgán proto bude mít vždy přístup jen k nepatrnému zlomku znalostí, které se podílejí na přijímání ekonomických rozhodnutí. Tento „problém znalostí“ znamená, že centrální plánování směřuje k neefektivitě, a tedy k relativní chudobě.
Tržní ekonomika je naštěstí schopna tyto znalosti využít, aniž by se centrální orgán musel snažit shromažďovat neshromážděné informace. Je to proto, že pokaždé, když někdo učiní rozhodnutí na základě svých preferencí – ať už jde o nákup vajec nebo najímání zaměstnanců, promítne se to do tržních cen. Ceny tak podle Hayeka fungují jako signály, které odrážejí veškeré znalosti, včetně rozptýlených, tacitních znalostí jednotlivců.
Navíc, když se změní okolnosti, nové místní znalosti mohou být rychle sděleny a přeneseny prostřednictvím tržních cen, aniž by ostatní museli znát všechny základní podrobnosti. Ceny vajec se mohou zvýšit v důsledku lokální ptačí chřipky, ale vzdálenější spotřebitelé a ostatní výrobci nemusí sledovat epidemiologii nemoci, aby se mohli rozhodnout, jak na navýšenou cenu reagovat. Spotřebitelé se přizpůsobí vyšší ceně vajec v důsledku tohoto nabídkového šoku v obchodech tím, že jich budou kupovat méně, zatímco ostatní výrobci budou mít větší motivaci zvýšit vlastní nabídku. Tento proces pomáhá vyrovnat nabídku a poptávku. Dynamické tržní ceny tak umožňují relativně efektivně koordinovat miliony individuálních rozhodnutí a zmírňují „problém znalostí“ bez centrálního řízení.
Hayek si uvědomoval, že tržní ceny jsou tedy klíčové pro naši ekonomickou odolnost i trvalou prosperitu. Píše:
Celek jedná jako jeden trh, a to nikoli proto, že by někdo z jeho členů zkoumal celé pole, nýbrž proto, že jejich jednotlivá a omezená pole vidění se dostatečně překrývají, takže skrze množství prostředkujících členů je relevantní informace zprostředkována všem. Pouhý fakt, že existuje jedna cena pro jakoukoli komoditu – přesněji řečeno že jsou místní ceny navzájem propojeny v závislosti na ceně přepravy atd. – přináší řešení, k němuž by mohla dospět (což je možné jen konceptuálně) ona jediná mysl s veškerými informacemi, které jsou ve skutečnosti roztroušeny mezi všemi lidmi zahrnutými v celém procesu.
[…]
Je zázrak, že v podobných případech, jakým je vzácnost určité suroviny, není zapotřebí žádné nařízení, že stačí, aby jen hrstka lidí znala příčinu, a desetitisíce lidí, jejichž identitu bychom nebyli s to určit ani po měsících zkoumání, začnou využívat daný materiál či jeho produkty šetrněji; tj. pohnou se správným směrem.
Jen málo vlád se dnes samozřejmě pokouší o přímé centrální plánování. Přestože Hayekův esej nebyl přímým politickým dokumentem, jeho postřehy o „problému znalostí“ poskytují přinejmenším tři cenné lekce pro moderní vlády:
- Podporujte decentralizované systémy: Vlády by měly upřednostňovat politiky, které umožňují jednotlivcům a podnikům jednat na základě svých místních znalostí. To zajišťuje větší přizpůsobivost a experimentování, což vede k efektivním výsledkům bez zásahů shora.
- Průmyslové politiky vyžadují jiné důvody: Vzhledem k „problému znalostí“ a k tomu, jak centrální plánování poškozuje efektivitu, musí být průmyslové nebo územní plánování či zvýhodňování odůvodněno jinými cíli, jako je národní bezpečnost nebo přímá snaha o přerozdělení činnosti.
- Vyhněte se cenovým kontrolám: Tržní ceny slouží jako zásadní signál pro koordinaci hospodářské činnosti. Manipulací s cenami – prostřednictvím kontrol nebo regulací – vlády tyto signály narušují, čímž podkopávají efektivní komunikaci rozptýlených znalostí.
Stručně řečeno, Hayekovy poznatky nám ukázaly, že ekonomická svoboda v rámci zákona a systém tržních cen jsou základními předpoklady prosperity.
Článek poprvé vyšel pod názvem 50th Anniversary of Hayek’s Nobel na Cato.org. Přeložil Martin Pánek a DeepL.
