Jde tu o jejich procenta v regálech supermarketů, nikoliv o procenta pro české zemědělství. Analýza Liberálního institutu , společný text Mojmíra Hampla, Jiřího Nohejla a Martina Pánka, vnáší do debaty o tom, jak chtějí poslanci pomoci českým zemědělcům, argument o tržní síle: „Návrh zákona pomáhá velkým, dominantním firmám, jako je skupina Agrofert premiéra Andreje Babiše, neboť ty by již nemusely čelit zahraniční konkurenci. Malé firmy bez tržní síly zůstanou malými firmami bez tržní síly i nadále, avšak jediný bič na velké firmy, tj. konkurence zahraničních firem s tržní silou, bude odejmut. Je to notorický závěr ekonomické teorie a ekonomické empirie omezení konkurence.“
Kromě toho analýza institutu, v jehož dosahu se pohybuje hodně euroskeptičtěji založených lidí, užitečně připomíná, že návrh je nejen v rozporu s evropským právem, ale byl by v rozporu i s pravidly Světové obchodní organizace WTO. Jejími členy jsme byli před EU a snad zůstaneme i po ní. Obě organizace staví na principu nediskriminace, který se tu chystá být výrazně porušen. Argument o tom, že sedláci v zemích, jako je Francie nebo i Rakousko, dostávají vyšší podporu z unijních fondů než jejich české protějšky, takže evropský trh s potravinami je patrh, sice sedí. Ale na dotované potraviny odněkud z Francie českým zákazníkům přispívají hlavně západoevropští daňoví poplatníci, je to jejich letitá hloupost. Škody na českém zemědělství, jako byl především Evropskou unií řízený odstřel tuzemského cukrovarnictví, už se staly před 20, 15 lety a nedají se odestát.
