Evropská komise označila Kodaňský summit, který uzavřel jednání Evropské unie a kandidátských zemí o přistoupení, jako „velký a historický den Evropy“. Kromě politiků a představitelů EU, jejichž přípitky zaplatili daňoví poplatníci, tuto událost neslavil prakticky nikdo. Dokonce i loňské zavedení eura doprovázely větší oslavy. Absenci nadšení lze vysvětlit deseti roky bojů o podmínky vstupu, po kterých na členství v EU začali střízlivěji pohlížet mnozí lidé jak ve střední a východní Evropě, tak lidé ve stávajících členských zemích. Je ale důležité si uvědomit, že argumenty pro rozšíření unie byly přiživovány mnoha mýty, které si vyžadují kritičtější prozkoumání, než jakého se nám dostalo od britských médií.
Mezi tyto mýty patří:
Mýtus č. 1: Rozšíření přimkne středoevropské státy k demokratickému Západu a upevní v nich systém politického pluralismu
Ve skutečnosti jsou ale kandidátské země demokratičtější než vznikající evropský superstát. Všechny mají systém demokratické správy a transparentnost rozhodování a systém demokratické kontroly je na vyšší úrovni než má Evropská unie, jejíž systém politického rozhodování je neprůhledný, neefektivní a hluboce nedemokratický. Jak poznamenal bývalý evropský komisař Lord Dahrendorf, pokud by se na samotnou EU měla vztahovat demokratická kritéria uplatňovaná vůči kandidátským zemím, nemohla by být přijata!
Mýtus č. 2: Rozšíření přispěje k bezpečnosti střední a východní Evropy, která je historicky nejzranitelnější oblastí kontinentu
Je evidentní, že Nová Evropa není vzhledem ke své velikosti a chabé kvalitě národních armád prakticky schopná vlastní obrany. Ambice vytvořit evropskou armádu (oficiálně Sílu rychlé reakce) nemůže být brána vážně bez značných nárůstů výdajů na obranu, což by ale pohřbilo Pakt stability a růstu (jestli ještě vůbec reálně existuje). Vytváření Síly rychlé reakce jen dubluje struktury NATO a ohrožuje vztahy se Spojenými státy, u nichž Evropa stejně musí dál hledat jedinou opravdovou záruku bezpečnosti.
Mýtus č. 3: Rozšíření napomůže upevnění principů tržní ekonomiky a ekonomickému růstu v kandidátských zemích
Ve skutečnosti uchazečské země – zejména Estonsko, Polsko a Česká republika – mají fungující tržní ekonomiky, které jsou svobodnější a flexibilnější než ekonomiky mnoha stávajících členů. Středoa východoevropské země také mají rychlejší tempa ekonomického růstu než mají země eurozóny. Těžko si lze představit, jak by mohlo nadirigování celého acquis communautaire s desítkami tisíc regulací jakkoliv napomoci procesu tvorby bohatství.
Mýtus č. 4: Rozšíření pomůže těm nejchudším v Evropě
Na ekonomické posouzení nákladů a výnosů členství si budeme muset ještě počkat, protože efekt členství lze hodnotit jen v dlouhém období. Ale v krátkém období to evidentně pravda není. Během prvního roku členství noví členové budou dostávat méně pomoci než řada stávajících členů, kteří jsou mnohem bohatší. Na základě dohody z Kodaně dostanou Poláci 67 euro na osobu, Maďaři 49, Slovinci 41 a Češi 29 euro na osobu. Naproti tomu Řekové obdrží 37 na osobu, Irové 418, Portugalci 211 a Španělé 126 euro na osobu.
Mýtus č. 5: Rozšíření ukazuje, že EU nakonec byla vůči východním sousedům velkorysá
Podle oficiální tiskové zprávy Evropské unie bude rozšíření stát EU během prvních tří let ani ne 40 miliard euro, což je jen zlomek oproti 600 miliardám eur, které dalo Západní Německo na sjednocení s NDR. Z uveřejněných oficiálních dokumentů je však jasné, že čisté náklady na rozšíření jsou kolem 10,5 miliardy euro – tedy prakticky nic, když si uvědomíme, za jak geopoliticky významnou událost se rozšíření označuje. Je tomu tak proto, že sami noví členové zaplatí na příspěvcích do EU 14,6 miliardy a že komplikovanost přidělování dotací zaručuje, že velká část dohodnutého limitu subvencí nebude nikdy vyplacena. Se stejnou radostí, s jakou se obchodníci radovali z vánočních tržeb se po prosincovém summitu radovala šéfka rozpočtového úřadu EU Michaelle Schreyerová: „Rozšíření se ukázalo být daleko levnější, než si kdo dokázal představit. Těžko jsme mohli pořídit rozšíření levněji.“ Čeští farmáři budou její radost sotva sdílet.
Mýtus č. 6: Rozšíření pomůže zabránit prohlubování evropských institucí a zabrání tak vzniku federálního evropského superstátu
Tento mýtus podporoval pohodlnou představu řady britských euroskeptiků, kteří horovali pro rozšíření hlavně proto, že by zabránilo prohlubování integrace, a tím by je zbavilo politického a intelektuálního úsilí nutného k boji proti federalizaci přímými prostředky. Minimálně během posledních dvou let ale využívali federalisté úspěšně téma rozšíření jako prostředek k další a další politické integraci, když argumentovali – dokonale úspěšně, že rozšíření bude nutně muset znamenat zavržení národního veta, častější využívání většinového hlasování a nahrazení současného rotačního předsednictví stálým prezidentem EU.
Mýtus č. 7: Rozšíření je hotovou věcí
Výsledky referend v kandidátských zemích ve skutečnosti zdaleka nejsou jistou věcí. Nedávné průzkumy veřejného mínění ve třech z deseti kandidátských zemí – Estonsku, Lotyšsku a na Maltě – ukázaly, že se většina respondentů vyslovila proti vstupu do EU. Oponentů vstupu také přibývá mj. v Polsku a ve Slovinsku. Při čtení útržků dohody z Kodaně, se může u mnoha občanů v kandidátských zemích hořkost a zklamání ze způsobů, jak se s nimi jedná, snadno obrátit ve vztek.
