Mírný optimismus
Rozdíl dnešní situace oproti krizi (možná spíše recesi) z roku 2008 je v tom, že se spíše podobá přírodní katastrofě, jako jsou záplavy. Správně to uvedl bývalý guvernér amerického Fedu Ben Bernanke. Bohužel si nejsem jistý, zda zcela sdílím jeho optimismus ohledně následného zotavení, neboť tato přírodní katastrofa může odhalit strukturální problémy ekonomik a kromě „přírodní“ recese můžeme zažít i skutečnou, kdy se schumpeterovskou kreativní destrukcí budeme muset zbavit nevýkonných a zastaralých odvětví a firem.
Nalévání peněz do systému by mi za každé jiné situace velmi vadilo, ale v současnosti jde o správný krok. Spousta firem a jednotlivců řeší problém s cashflow, na který nemohli být v žádném případě připraveni (kdy jindy se stane, že restaurace musí zavřít všechny pobočky nejen v jedné zemi, ale téměř na celém světě?). Prozatím proto i díky těmto opatřením zůstávám mírným bernankovským optimistou.
Přál bych si, aby tato krizová opatření nebyla trvalá, ale ekonomie nás učí o takzvaném efektu západky – co se jednou v politice prosadí, nejde vzít zpět, stejně jako nemůžete jít druhým směrem proti západce. Nárůst vlád a vládních pravomocí v době krize popisuje Robert Higgs v knize Politická ekonomie strachu. Jak říkával Milton Friedman: „Neexistuje na světě nic trvalejšího než dočasný vládní program.“
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
