Velký hřích
Toto může být zajímavé akademické cvičení, stejně jako, proč Jidáš neuložil 30 stříbrných v bance s úrokem – dnes by měli jeho potomci při jednoprocentním úroku více než 13 miliard stříbrných. Úvaha, jak odškodnit černochy, se zkomplikuje, pokud si položíme otázku, zda jsou na tom lépe dnešní Afroameričané nebo jejich současníci v afrických zemích, odkud byli do Ameriky zavlečeni. Jak to zakomponovat do výpočtu?
Nerad bych mluvil za jiné, ale jak sleduji americkou debatu, nevšiml jsem si, že by odškodnění bylo téma, s nímž by se ztotožňovala velká část Afroameričanů. Také proč, je to nesmyslná debata, jež se nikdy nedobere hmatatelného výsledku. To se mělo řešit za Lincolna (i se řešilo), nikoli za Trumpa. Mnohem víc by Afroameričanům pomohlo, kdyby v USA skončil systematický institucionální rasismus především v trestním systému, kdy černochy mnohem víc šikanuji policisté a u soudů si za stejné prohřešky odnášejí mnohem delší tresty.
Otroctví je velký hřích USA, následky si nesou dodnes. Receptů, jak se s ním vyrovnat, je mnoho, jedním z nejdůležitějších zásadní reforma trestní justice jak na federální, tak na státní úrovni. Akademická cvičení, co by bylo kdyby, by neměla rozptylovat od důležité práce, jak učinit společnost spravedlivější.
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
