Žádný oběd zadarmo
Říká se, že všechno zlé je pro něco dobré, v angličtině, že každý mráček má stříbrné okraje, ale nemůže být pochyb, že dopady pandemie jsou negativní. I kdybychom nepočítali tisíce mrtvých a mnohem více nemocných a bavili se pouze o dopadech na zdravé lidi, je evidentní, že celkový efekt je negativní.
Vznikly sice nové firmy, možná nová odvětví, a lidé a firmy změnili návyky, často blahodárným směrem (iracionální nechuť některých šéfů k jakémukoliv typu práce z domova byla nechvalně proslulá), ale to se pouze zachraňuje, co se dá. Firmám odpadla část poptávky, někdy téměř celá. Tudíž není z čeho platit zaměstnance – a i když často vstupuje stát s pomocí z veřejných peněz, i tu musí nakonec někdo zaplatit. Neexistuje oběd zadarmo.
Ekonomiky států letos budou mít HDP nižší o nějakých deset procent, tedy ekonomické subjekty vydělají letos v průměru o deset procent méně než loni. To je obrovská ztráta. Vyšší příjmy (na mikro- nebo makroúrovni) pozitivně korelují s vyšší délkou dožití, lepším zdravím a vzdělaností, kvalitnějším využitím volného času (kterého je více) či vyšší rovností pohlaví, národností či ras. Deset procent ztráty není žádná tragédie, „jen“ nás to v pokroku vrátí o tři až čtyři roky.
Úvahám nad prospěchem negativních jevů se v ekonomické hantýrce říká „omyl rozbitého okna“ podle francouzského ekonoma 19. století Frédérica Bastiata, který ve sbírce esejů Co je vidět a co není vidět v první kapitole Rozbíté okno vysvětluje:
„Bylo rozbito okno, sklenářský průmysl získává šest franků; to je to, co je vidět. Kdyby okenní tabule nebyla rozbita, byla by šest franků získala živnost obuvnická (nebo nějaká jiná); to je to, co vidět není.“ Buďme rádi za vakcíny, a že se snad příští rok budeme moci vrátit do normálního režimu. Mimochodem, vakcinaci by vláda měla podpořit štědrými dávkami.
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
