Inflace a měnová krize
Nejsem si jistý, že pro ratifikaci pařížské dohody je nutná dvoutřetinová většina v americkém Senátu. Z relevantního článku Ústavy USA to sice vyplývá, ale po druhé světové válce byl vynalezen workaround „congressional-executive agreement“ nebo „legislative-executive agreement“, díky němuž lze schvalovat mezinárodní smlouvy prostým zákonem. Zda je to dobře, nebo špatně, rozebírají právníci ze všech úhlů, například 130stránková studie Is NAFTA Constitutional?
NAFTA byla ratifikovaná senátní většinou 61 ku 38, což je do dvoutřetinové většiny docela daleko. Po druhé světové válce bylo podobně schváleno více než deset tisíc mezinárodních smluv. Co se týká centrálních bank, měnová politika by od těch ostatních měla být striktně oddělená, navíc má sledovat jediný cíl – stabilitu cenové hladiny. Měnová politika by se neměla mísit s daňovou nebo fiskální politikou, environmentální politikou, politikou zaměstnanosti, zahraniční politikou, kulturní politikou nebo jakoukoliv jinou politikou vlády.
Co je centrální banky, centrální bance. Co je vlády, vládě. Jedině tak lze dělat dlouhodobě důvěryhodnou měnovou politiku, která nebude preferovat jednou ten podruhé onen záměr vlády. To totiž nemůže skončit jinak než stále větším financováním vládních politik centrální bankou, což vede k pádivým inflacím a měnovým krizím.
Martin Pánek, ředitel Liberálního institutu
