Žiju v politicky docela nevyhraněném obvodu. Neviděl jsem ještě data z roku 2020, ale ve volbách 2016 byly výsledky mezi Hillary Clintonovou a Donaldem Trumpem víceméně 50/50. Pro někoho jako já, kdo není žádný fanoušek Hillary Clintonové, a kdo byl silně kritický k Trumpovi od okamžiku, kdy oznámil svou kandidaturu, pokud ne ještě dříve, tento fakt úzce souvisí s myšlenkou Kevina Valliera o klasických liberálech jako mírotvorcích. Nebo jako o společných nepřátelích. Nicméně to není všechno. Má nechuť vůči Trumpovi a čtyřem letům jeho prezidentství je hluboká. I když pro to umím najít rozumné důvody, má instinktivní reakce je nesmýšlet dobře o lidech, kteří Trumpa volili, zejména při druhé volbě.
Přesto tuto volbu učinila polovina mých sousedů. Ti samí sousedé, kteří sekali náš trávník, než jsme se nastěhovali, a kteří za nás odhrabávali sníh, když jsme já a moje žena čelili zdravotním potížím. Jsou to titíž lidé, kteří nám přinesli uvítací dárky, když jsme se přistěhovali, a nabízeli nám jídlo, hlídání dětí a venčení psů během mých pobytů v nemocnici v posledních pár letech. Jsou to ti samí lidé, jejichž psy zbožňuji a kteří mi nikdy nezapomenou dát vědět, když mě zahlédnou v lokálních zprávách. A já bych rád kdykoliv totéž učinil pro ně.
Politická polarizace, kterou Kevin rozebírá, se jistě zhoršila současnou geografickou a společenskou polarizací, která snižuje počet významnějších kontaktů, kteří lidé mají s těmi, kdo nesdílí jejich politické názory. Tým modrých a tým červených nejsou jen abstraktní rozlišení. Stejně jako sportovní týmy jsou čím dál více propojené s geograficky izolovanými komunitami. Stačí se jen podívat na data o korelaci mezi existenci Whole Foods v sousedství s hlasováním pro Demokraty a Cracker Barrelu s hlasováním pro Republikány. Nebo třeba na průzkum, podle kterého by většina Američanů spíše měla námitky proti sňatku svých dětí s někým z opačné politické strany než s někým jiné rasy či etnicity.
Dále také existuje i ekonomická stránka tohoto problému. Až příliš mnoho lidí na obou stranách pomyslné uličky začínají vidět svá spotřebitelská rozhodnutí jako příležitost signalizovat svou kmenovou loajalitu jednomu nebo druhému týmu. Progresivci bojkotovali Chick-Fil-A a Barilla Pasta, zatímco konzervativci odmítají tradiční platformy a společenská média, které považují za zaujaté proti nim, nebo odmítají využívat služeb firem a jednotlivců, kteří podporují možnost potratů. A samozřejmě jsou i firmy jako Penzey’s Spices, které své politické pozice hrdě učinily explicitní součástí své značky. Politizace běžné spotřeby je zároveň symptom i příčina pokračující polarizace, která zneklidňuje Kevina. A z důvodů, které budeme dále rozebírat, každý posun směrem k modré ekonomice a červené ekonomice představuje vážnou hrozbu pro společenskou důvěru.
Trhy hrají důležitou roli v překonávání rozdílů a vytváření společenské důvěry. Z průzkumů víme, že lidé, kteří více interagují s imigranty k nim mají příznivější přístup. Významná část proti-imigrační rétoriky přichází z míst, kde lidé mají omezenou nebo vůbec žádnou zkušenost s kontaktem s imigranty v tržních nebo občanských vztazích. Jedna z věcí, kterou klasičtí liberálové mohou dělat v rámci toho, co Kevin označuje za klasicky liberální protiválečné hnutí je podporovat přesně tento typ interakcí, a to napříč liniemi politické polarizace. Jako klasičtí liberálové bychom mohli být v ideálním postavení k vytváření prostoru pro takové interakce, vzhledem k naší schopnosti komunikovat s oběma týmy. Samozřejmě, jak poznamenává Kevin, mohli bychom se také snadno stát společným nepřítelem, ale optimističtější náhled na takovou pozici je, že alespoň budeme v kontaktu s oběma stranami.
Můžeme připomínat lidem všechny způsoby, kterými již nyní s velkou důvěrou jednají a spolupracují s ostatními, kteří vidí svět velmi rozdílně. Anonymita trhu je zde nápomocná, protože je jistě relevantní, že nevíme nic o těch, se kterými se setkáváme za pultem v supermarketu nebo ve Starbucksu. Přesto z těchto interakcí benefitujeme. I pokud by bylo možné vědět naprosto všechny detaily o každém, s kým se v tržních interakcích přímo setkáváme, chtěli bychom? Měli bychom chtít? Opravdu si chceme odepřít příležitosti, které nám trhy poskytují díky své anonymitě tím, že do jejich světa importujeme polarizační problém?
Drtivá většina interakcí, které máme v tržním prostředí nebo v rámci organizací občanské společnosti a nebo dokonce se sousedy, jsou klidné, kooperativní a ukazují dobrou míru společenské důvěry. Odvážil bych se tvrdit, že jedna z příčin tohoto jevu je, že jsme nedovolili prvkům signalizujícím identitu příliš šířit polarizaci v těchto sférách, alespoň ne na individuální úrovni. Některé podniky například vystavují bannery Black Lives Matter nebo MAGA propagační předměty, které mohou ovlivnit naše spotřebitelská rozhodnutí. Většina podniků toto však nedělá, a téměř každý podnik tak brání zaměstnancům kupříkladu nosit v práci oblečení, které by mohlo odradit případné zákazníky. Nemáme zkrátka představu, jaké jsou politické a jiné názory lidí, kteří nás obsluhují v samoobsluze, ještě méně co si myslí ještě méně viditelní zemědělci, kteří chovají dobytek, řidiči kamionů, a výrobci obalů, kteří mi umožnili koupit si zde kus hovězího. A v tom je třeba spatřovat výhodu, nikoliv problém. Anonymita trhu je důležitou součástí jeho schopnosti propagovat mírovou společenskou kooperaci.
Stejně jako já o mých sousedech, všichni víme, že statisticky nějaká část lidí, se kterými se denně setkáváme, zastává názory, které by nám mohly připadat odpudivé. Udržování společenské důvěry vyžaduje od nás všech dvě věci. Jednak musíme minimalizovat množství míst, kde považujeme za nutné deklarovat naší loajalitu svému táboru, což by posilovalo polarizaci. A za druhé, musíme si uvědomit, že příslušnost k některému z táborů neznamená sama o sobě, že ti, se kterými nesouhlasíme, nemohou konat dobro, ať už anonymně na trhu nebo osobněji ve svých sousedstvích.
Interakce, do kterých vstoupíme za těchto podmínek, nám pomohou budovat společenskou důvěru. Když jsou například Trumpovi kritici konfrontováni s projevy vlídnosti Trumpových podporovatelů, výsledná kognitivní disonance nemůže ihned změnit názory a smýšlení, ale může vést k přehodnocení předpokladu zlé víry. Sám vím, že kdykoliv jsem v pokušení předpokládat to nejhorší o Trumpových voličích, musím se přinutit si vybavit fakt, že je šance 50/50, že moji sousedé, kteří mi prokázali již tolik laskavosti, jsou součástí této skupiny. Součástí klasicky liberálního protiválečného úsilí by mělo být poukazovat na všechny způsoby, kterými spolu interagujeme k oboustrannému prospěchu, byť anonymně, spolu s lidmi, kteří se od nás zásadně liší. Je to opravdu výhoda a nikoliv problém, že nevím, jak kteří konkrétní mí sousedé volili, nebo co si pokladní v Krogeru myslí o imigrační politice.
Přes všeobecný pocit, že všechno je dnes zpolitizované, realita je taková, že většina interakcí, které během dne máme, jsou stále založené na společenské důvěře a nejsou zasaženy rostoucí politizovaností a polarizací. To platí zejména vzpomeneme-li si na lekci z Já, tužka a uvědomíme-li si bezpočet anonymních osob uvnitř rozsáhlé sítě společenské kooperace, která nám přináší náš denní chléb. Instituce volného trhu nám umožňují důvěřovat anonymním osobám a pokojně spolupracovat s cizími lidmi. Udržování společenské důvěry může vyžadovat občasné posvícení na tyto instituce a jejich roli ve zviditelňování skrytých vazeb, kterými důvěra překlenuje anonymitu, které každý den považujeme za samozřejmé. Nebezpečí „woke kapitalismu“ spočívá v tom, že při snaze konat dobro upozorňováním, že záleží na tom, jak utrácíme svoje spotřebitelské peníze, odstraní firewallu anonymity, která umožňuje udržovat všeobecnou společenskou důvěru, na kterou trhy spoléhají, a kterou rovněž posilují.
Článek vyšel pod názvem Market Interaction, Anonymity, and Social Trust v Cato Unbound v čísle Trust, Polarization and Liberation. Přeložil Jan Mošovský.
