(Pokračování z LF květen 2006)
Ekonomickou teorii lze aplikovat na mnoho oblastí. Na to, jak se bude nakonec ekonomická teorie projevovat v praxi, má ovšem vliv struktura vlastnických práv ve společnosti. Je to stejné jako s fyzikální teorií přitažlivosti. Ta také platí univerzálně, nicméně např. připojením padáku na padající objekt ovlivníme, jak se zákon gravitace projeví v praxi. Podobně struktura vlastnických práv může ovlivnit fungování zákona nabídky a poptávky, nemůže ho ale nikdy vyrušit.
Vlastnická práva vyjadřují, kdo má výlučnou pravomoc rozhodovat, jak bude nějaký zdroj využíván. Vlastnické právo je veřejné, pokud subjektem, který rozhoduje o nakládání se zdroji, je vláda. Vlastnické právo je soukromé, pokud výlučné právo rozhodovat o užití zdrojů (s výjimkou užití, které narušuje cizí práva) má jednotlivec, a ten má z jejich užití také prospěch. Vlastnické právo také znamená právo vlastníka majetek držet, nabýt a prodat další osobě za vzájemně dohodnutých podmínek.
Vlastnická právo mohou být dobře definovaná nebo špatně definovaná. Mohou být snadno vymáhatelná nebo nákladně vymáhatelná. Tyto a další faktory hrají významnou roli v tom, jaké výsledné situace pozorujeme. Podívejme se na pár z nich.
Majitel nemovitosti má větší zájem na budoucnosti domu než nájemník. I když majitel za 50 či 100 let už pravděpodobně nebude na světě, budoucí hodnota domu se promítá do jeho dnešní prodejní ceny. Proto má majitel domu větší zájem pečovat o dům než nájemce. Jedním ze způsobů, jak přenést alespoň částečně zájem na dobré správě nemovitosti na nájemce, je požadování zálohy, která se vrací na konci nájmu, pokud je nemovitost předána v pořádku.
Otázka do testu: Který ekonomický subjekt bude pravděpodobně více dbát o přání zákazníků a vyhledávat nejefektivnější metody výroby? Je to a) subjekt, jehož manažeři či vlastníci mají nárok na peněžní zisk plynoucí z uspokojování zákazníků a vyhledávání efektivních výrobních postupů, nebo b) subjekt, jehož manažeři a vlastníci nemají žádný podíl na peněžních výnosech? Správná odpověď je a), ziskový subjekt.
I když existují zásadní systémové rozdíly mezi ziskovými a neziskovými subjekty, maximalizovat prospěch mají tendenci manažeři v obou. Manažer neziskového subjektu bude pravděpodobně tíhnout k tomu vyhledávat naturální prospěch – jako mít drahé koberce, nenáročné pracovní vytížení, dlouhou placenou dovolenou a upřednostňování spřátelených dodavatelů. Proč? Narozdíl od svých kolegů v komerčních firmách, manažer v neziskovce není držitelem vlastnických práv k plodům své práce. A jelikož si nemůže přivlastňovat zisky ze své práce, není ani odpovědný za ztráty a tlak na maximální uspokojování zákazníků a vyhledávání nejméně nákladných výrobních postupů je slabý.
Asi už zvedáte ruku, abyste řekli – „pane profesore, obchodní společnosti usilující o zisk mají také někdy drahé koberce, štědré výdaje a chovají se v tomto podobně jako neziskové organizace.“ Ano, máte pravdu, a je to opět otázka vlastnických práv. Strukturu vlastnických práv k výdělkům zásadně ovlivňují daně. Když existuje daň ze zisku, pak je vybírání zisku v peněžní formě relativně dražší. Relativně levnější je pak vybírat zisky v nepeněžní formě.
Takto se nechovají jen podnikatelé. Řekněme, že jedete na služební cestu. Ve kterém scénáři zůstanete pravděpodobněji spát v motelu za 50 dolarů a najíte se u McDonalda? Ve variantě A vám dá zaměstnavatel 1000 dolarů s tím, že co neutratíte, to si smíte nechat. Ve variantě B po vás bude chtít soupis výdajů a proplatí vám účtenky. V prvním případě si tak přivlastníte zisk z nejefektivnějšího chování při zorganizování služební cesty, ve druhém případě nikoliv.
Tyto příklady jsou pouze malou ukázkou dopadu struktury vlastnických práv na alokaci zdrojů. Vlastnická práva představují jedno z nejdůležitějších témat relativně nové disciplíny, práva a ekonomie.
Zázrak trhu
Je mnoho věcí, které dnes a denně používáme a přitom o nich víme jen velmi málo nebo vůbec nic. Např. pekař může být ve svém oboru nejlepší ve městě a přesto neví skoro nic o vstupech, které při pečení housek používá, aby mohl být nejlepším. Co asi ví o produkci zemního plynu, kterým vytápí svoji pec? A co ví o výrobě pecí? A pak ty všechny přísady – mouka, cukr, kvasnice, vanilka, mléko. Copak ví, jak pěstovat obilí a vyrábět cukr, jak chránit úrodu před škůdci a chorobami? Co asi ví o extrakci vanilky a o výrobě kvasnic? Neméně důležitou otázkou je, jak všichni ti lidé, kteří vyrábějí a dodávají všechny tyto věci, vědí, že je náš pekař potřebuje a kdy je potřebuje. Jsou to doslova miliony lidí, kteří nějak navzájem spolupracují, a výsledkem je, že pekař má nakonec k dispozici všechny nezbytné vstupy.
Toto úžasné efektivní provedení celé věci zajišťuje zázrak trhu a cen. To, co zde nazýváme trhem, je prostě soubor milionů a milionů nezávislých osob po celém světě, které disponují pravomocí rozhodovat o milionech jednotlivostí. Kdo nebo co koordinuje tyto aktivity všech těchto lidí? Můžete si být jisti, že to není žádný generální tajemník světových pekařů!
Existuje řada způsobů, jak alokovat zboží a služby. Patří mezi ně: princip kdo dřív přijde ten dřív mele, dary, násilí, diktatura, los. Ale pouze když alokační funkci vykonává tržní mechanismus, uvědomíme si, jak ostatní metody postrádají efektivitu. Cenový mechanismus trhu zajišťuje signální funkci. Ceny se pohybují nahoru a dolů a tím odrážejí vzácnost nebo nadbytek zdroje. Když cena roste v důsledku vyšší poptávky, funguje to jako signál pro výrobce, že mají zvýšit produkci. Udělají to, protože kdykoliv cena převyšuje náklady výroby, mohou na vyšší produkci vydělat. Zboží pak ochotně dodají tam, kde je největší ochota si připlatit.
Podívejme se ještě na další pekařovu důležitou ingredienci – mouku. Jak ví pěstitel obilí, kde roste poptávka po houskách? Stručná odpověď je, že to neví. Jediné co ví je, že mlýny jsou ochotny platit vyšší cenu za obilí a on proto bude ochoten snížit zásoby ve vlastních sýpkách a obdělat více ploch a osít je obilím. Jinými slovy, ceny hrají klíčovou roli ve zprostředkování informací. Ceny navíc minimalizují objem informací, jež kterýkoliv hráč v tomto procesu – od farmáře po pekaře – potřebuje k tomu, aby na celém procesu spolupracoval.
Co když si politici myslí, že cena mouky je příliš vysoká a uzákoní pevné ceny? Začnou najednou mlynáři pracovat přesčas, aby dodali více mouky? Odpověď je rozhodně ne, poněvadž co by z toho měli!? Důsledkem bude nedostatek mouky. Tím to ovšem nekončí. Lidé jsou totiž mistři v obcházení vládních nařízení. Když bude zavedena regulace cen mouky, objeví se černý trh – lidé budou nakupovat a prodávat mouku na černo za ilegální ceny. To je vždy jeden z efektů cenové regulace. Dalším je korupce vládních úředníků, kteří o nezákonné aktivitě vědí, ale za určitou cenu ji přehlížejí.
V roce 302 římský císař Diokletián pravil: „Kamkoliv naše armády přijdou, narážejí na lidi, kteří chtějí vydělat na vysokých cenách … Zákonem by se měly stanovit pevné ceny aby tuto hamižnost omezily” a rozkázal: „Ceny musí být nízké!” Předvídatelný výsledek Diokletiánových regulací ce
n potravin se dostavil – hlad, černý trh a konfiskování potravinových zásob Diokletiánovými vojáky.
Navzdory strašné historii cenových regulací, nedokážou politici stále odolat pokušení ovládat ceny – což není lichotivé poznání o jejich schopnosti se poučit.
