Docela často slýchám: „Jak jsou vaše libertariánské názory v souladu s tím, že pracujete na státní vysoké škole? Vždyť je to pokrytecké!”
Námitka je to pochopitelná a odpověď na tuto otázku není jednoduchá. Pokusím se přesto ukázat, že zde rozpor není.
Můj zaměstnavatel, Univerzita George Masona ve státě Virginie v USA je vskutku státní instituce. A pravdou je i to, že většinu svého času trávím kritikou vládních zásahů do života lidí a kritikou nadměrných daní používaných k financování těchto zásahů.
Jak tedy svou činnost ospravedlním?
Jednoduchou odpovědí by bylo, že svět, ve kterém žijeme, není dokonalý. V nedokonalém světě jsme nuceni činit kompromisy. Měl bych snad přestat jezdit autem jen pro to, že většina silnic a dálnic je ve vlastnictví státu?
Je takřka nemožné žít coby součást společnosti, aniž bychom spotřebovávali některé státem poskytované služby – a aniž bychom museli na tyto služby platit daně – (tedy aniž bychom napomáhali státu k poskytování těchto věcí. Z toho důvodu musí ve svém životě dělat kompromisy i každý libertarián. Každý libertarián si nicméně musí sám co nejpečlivěji zvážit, jaké kompromisy se státem jsou ještě jakžtakž přijatelné a jaké už jsou za hranou.
Protože existuje velké množství státních vysokých škol a protože i většina „soukromých“ vysokých škol pobírá nějaké vládní dotace, je po mě práce pro státní vysokou školu ještě přijatelným kompromisem. Tento kompromis se jeví ještě přijatelnější, když zohledním skutečnost, že katedra ekonomie na Univerzitě George Masona je zdaleka nejlepší katedrou, pokud jde o pojetí ekonomie, které vyznávám a obhajuji. Působení na národohospodářské fakultě Univerzity George Masona (GMU) je pro mě způsobem, jak se s maximálním nasazením a efektivností věnovat výuce a vědecké práci na poli ekonomické vědy a současně sloužit ve prospěch lidské svobody.
To co jsem řekl, není slabý argument. Věřím v něj. Přiznávám ale, že není plně uspokojující. Co když tomuto argumentu věřím jen pro to, že tím, že v něj věřím, si jen snadněji dokážu ospravedlnit svůj pracovní úvazek na GMU?
Morální dilema státní školy
Myslím si, že odpověď na poslední otázku je záporná, ale úplně jistý si tím nejsem.
Koneckonců principy jsou ideály, které přeci máme držet i když (a vlastně zejména když) to přináší osobní náklady a komplikace. Kdybych rezignoval na své místo na GMU, byla by to pro mě nepochybně komplikace. Je pro mě totiž opravdu velmi cenné být součástí fakulty, která perfektně rozumí fungování trhu a ctí svobodu. Takže možná nejsem tak principiální, jak si o sobě myslím.
Na druhé straně, rezignace na pozici na GMU by pro mě nebyla nákladem v peněžním slova smyslu. Několik soukromých univerzit mi nabídlo práci s vyšším platem, než jaký mám na GMU. Důvodem, proč jsem tyto nabídky odmítal, bylo, že cítím silné pouto k národohospodářské fakultě GMU a je pro mě důležitá role a prestiž, kterou má ve světě ekonomické vědy i při utváření veřejného mínění. Když tedy zůstávám na GMU navzdory lukrativním nabídkám soukromých škol, demonstruji tím svoji oddanost ideálu zdravé ekonomické výuky a výzkumu? Demonstruji tím svoji oddanost pojetí liberalismu, které je tak jedinečně naplňováno na národohospodářské fakultě GMU? Nebo tím demonstruji pokrytectví, když lpím na práci pro veřejného zaměstnavatele?
Nejsou to jen rétorické otázky. Sám na ně nedokážu s jistotou odpovědět. Jsem si ale docela jistý, že kdybych dal na GMU (která je největší univerzitou ve Virginii) výpověď, měl bych příležitost vyučovat méně studentů a méně čtenářů by se setkávalo s mými texty. Díky tomu, že má komparativní výhoda spočívá v seznamování studentů s ekonomickým způsobem myšlení, poškodil bych odchodem z GMU věc ekonomického liberalismu, ve který hluboce věřím? Nebo bych věci ekonomického liberalismu prospěl více, kdybych GMU opustil a svoji oddanost věci demonstroval osobním naplněním principu oddělení školy a státu?
A má smysl posílat dítě – jen z principálních důvodů – na soukromou školu? S mojí ženou platíme každý rok nemalé školné pro našeho dvanáctiletého syna ani ne tak proto, že by státní školy ve Fairfaxu byly mizerné (nejsou), ale proto, že z principu nesouhlasíme se státním školstvím. Není to hloupost?
Nejasná hranice mezi státem a společností
Významnějším argumentem je, že stát dělá bohužel mnohem víc, než že by zajišťoval jen ochranu jedinců před násilím druhých – o tolik víc, že se nakonec stírá rozdíl mezi státem jako takovým a společností. Nepochybuji o tom, že kdyby stát totálně ustoupil ze sféry vzdělávání, vyrostly by skvělé soukromé školy na všech úrovních, od mateřských škol po postgraduální akademie. Nepochybuji, že kvalita výuky by se výrazně zvýšila.
Jenže stát v této sféře působí, a to velmi silně. Tato státní angažovanost způsobuje, že je pro soukromé školy nepřiměřeně obtížné přežívat. Měli by se tedy učitelé a vědci, kteří nesouhlasí se státní angažovaností ve školství z principiálních důvodů, uchýlit do těch několika málo škol, které nepobírají žádné státní dotace? A měli by tito libertariánští učitelé a vědci, kteří na těchto školách místo nenajdou, pracovat raději v jiném oboru, i když lze čekat, že věci liberálního řádu poslouží lépe tím, když budou učit a zabývat se výzkumem, než když změní obor?
Přál bych si umět na tyto otázky jednoznačně odpovědět, ale neumím to.
Jednoduché odpovědi neexistují
Dalším možným pohledem je rozdíl mezi volbou pravidel a volbou chování v rámci daných pravidel. Bylo by jasněji neetické chování, kdybych hlasoval pro zvyšování vládních dotací na vysoké školství, než když jen přijmu realitu existujícího vládního angažmá – realitu, která se asi jen tak nezmění. Mohu legitimně konstatovat: „Já bych pojal vzdělávání jinak, ale protože nemám moc to změnit, připouštím práci na státní škole, ačkoliv bych upřednostňoval, kdyby státní vysoké školství neexistovalo. Já ale pravidla nevytvářím.“ Tento argument má také něco do sebe. Má ale i své slabé místo: Společenská pravidla jsou přeci měněna těmi, kteří odvážně sledují principy a dokážou odmítnout to, co se jeví jako nevyhnutelné. „Hraní v rámci daných pravidel“ není ospravedlněním pro porušování vlastních etických norem.
Shrnul bych to asi tak, že nemyslím, že bych žil v rozporu se svým libertariánským přesvědčením, když pracuji pro národohospodářskou fakultu GMU, která je shodou okolností státní institucí (byť má významný příjem ze soukromých zdrojů). Považuji ale za pochopitelné, když kdokoliv toto mé působení bude zpochybňovat.
