Erik Tabery o cenzorech v RRTV

„Nelze připustit, aby v regulačním úřadě pracoval člověk, který dříve likvidoval svobodu slova.“
Uvedla značka -ET- v týdeníku Respekt v souvislosti s obsazením postů v Radě pro rozhlasové a televizní vysílání. Jenomže právě takový člověk tam patří – vždyť přece samotnou podstatou práce „regulačního úřadu“ je, pokud tedy selský rozum stačí, regulovat obsah vysílání, tedy dělat cenzuru.
Cenzurou se rozumí státní sankce za obsah sdělení, ať už je slovní či obrazové. Cenzura zůstává cenzurou i kdyby postihovala jakkoli bezvýznamný nebo jakkoli odporný projev. Jestliže si státní moc ustaví dohlížitele, aby nikdo nezveřejnil žádný obrazec, který by z více než 80 % vyplňovala žlutá barva, ustaví tím cenzorský úřad, který bude omezovat svobodu projevu, či přesněji bude omezovat vlastnické právo nakládat volně se svým majetkem.
A je jedno, jestli budou cenzoři zasahovat předem, tedy schvalovat projevy určené ke zveřejnění, nebo jestli budou trestat až po uveřejnění nevhodného sdělení. Cenzura předběžná by z hlediska právní jistoty byla vhodnější, když už tedy na ní někteří trvají. Na druhou stranu cenzurou není, jestliže majitel soukromých novin zakáže otisknout článek kritizující politickou stranu, protože definičním znakem cenzury je státní sankce nikoli odmítnutí smluvního návrhu, jímž předložený článek je. V případě vysílacích frekvencí, v Evropě obvykle cenzurovaných, je samozřejmým řešením jejich trvalá privatizace.
(zdroj)