V absolutním stínu témat určujících upoutávky zpráv a titulky novin dnešních dní, tedy komentářů výsledků prezidentských voleb a neutichající kritiky amnestie dosluhujícího prezidenta, informovalo Ministerstvo zdravotnictví ČR o návrhu zákona o ochraně před škodami působenými návykovými látkami.
Zákon je sice krásně nazván, ale samozřejmě nikoho neochrání; zato zatíná do zužující se svobody v naší společnosti sekeru nevídaných rozměrů. Nebudu se věnovat evergreenu regulačních absurdit, tedy zákazu kouření v restauracích (Proboha, nechte majitele restauračních provozoven, ať si sami svobodně zvolí „kuřácká“ nebo „nekuřácká“! Je to tak těžké pochopit???), ale zaměřím se na nesmysl všech nesmyslů – nařízení, aby každé provozovně byl povinně k dostání jeden nealkoholický nápoj levnější než alkohol stejného objemu. Uf…
Člověk nemusí mít ekonomické vzdělání, aby pochopil, že určující silou na každém trhu je poptávka vytvářená preferencemi (chutěmi a touhami) každého z nás. Je naivní myslet si, že člověk, který jde do restaurace na pivo u klábosení s přáteli, si objedná vodu z kohoutku, když zjistí, že je o korunu levnější. Neobjedná. Preferenci spotřebitele totiž neporučí ani ministr zdravotnictví, ani „jeho“ zákon, ani žádný jiný zákon. To je fakt, který nejlépe dokazuje ironické rčení: „Vládo, chceš omezit XXX? Zakaž to stejně, jako jsi zakázala prostituci a obchod s drogami, a máš po problémech!“ Za XXX si přitom můžete dosadit, co je libo, třeba konzumaci alkoholu – nikdy to však nebude fungovat, jak jsme ostatně viděli i v čase prohibice (a tam šlo o život!).
Regulací zkrátka nejde bojovat s preferencemi spotřebitelů, a to už vůbec ne zlevněním výrobku, o který nejevíme zájem (tj. který nesubstituuje naši spotřebu – voda vs. alkohol), ani zvýšením pokut pro majitele restaurací. Ekonomie sice hovoří o tom, že výše trestu spolu s pravděpodobností dopadení hraje roli v rozhodování „pachatelů nežádoucí činnosti“, ale těmi v tomto případě nejsou restauratéři! Jsou to mladiství, kteří pijí alkohol, ačkoliv by neměli! Copak po přepadení bankovní pobočky pokutujeme banku a zloděje litujeme za to, že ji zvládl vykrást?
Je to jednoduché: Pokud se volič-rodič rozčiluje, že jeho dítě konzumuje alkohol po hospodách, nechť si zamete před svým prahem a zamyslí se nad tím, jestli chyba není čirou náhodou na jeho straně? Samozřejmě že ANO! Vyvinit se z nezvládnutí rodičovské výchovy tím, že rozpoutáme byrokratické peklo pro majitele restaurací a potrestáme je za to, že nepoznali, že do jejich provozovny přišel podnapilý 17letý mladík, nebo že neohlídali, že 18letý kamarád dal v nestřežené chvíli vypít panáka alkoholu 17letému kamarádovi, nebo že nedetekovali, že se do restaurace proplížil někdo s kamarádovým občanským průkazem v kapse? No to snad ne! Koho obviníme, až si 20letý kumpán koupí flašku vodky a vypije ji s kamarády v parku, nebo ještě lépe u někoho z nich doma? Majitele obchodu za to, že to nepředpokládal? Nebo snad tato podoba „problému“, za kterou nelze nikoho pokutovat, ministerstvo zdravotnictví netrápí?
Závěrem lze říci jediné: Ministerstvo zdravotnictví má pocit, že by nám-občanům mělo být mnohem více užitečné. To je bohužel to nejhorší, co se nám mohlo přihodit!
Autor: Aleš Rod
Foto: Photo Rack
