Snížení spotřeby hovězího masa způsobené panikou okolo nemoci „šílených krav“ vyprovokuje ve velice krátké době zemědělce k nastolení dalšího z řady „šílených“ požadavků na odškodnění. Spotřebitelé jsou odsouzeni, stejně jako Prométheus k věčnému utrpení. Musí pořád platit, ať se urodí málo nebo mnoho, za sucho, mokro, zimu, teplo i svůj prostý, lidský strach. Než zemědělští lobysté pod praporem demagogie opět zaútočí na naše peněženky, připomeňme si fakta. Vždy zhruba s ročním zpožděním dostáváme Zprávu o stavu zemědělství. (Pro rok 1999 byla uveřejněna v listopadu 2000). Zde je poměrně přesně popsán mechanismus i následky krádeže peněz i zdravého životního prostředí páchané státem na občanech. V roce 1999 jsme poskytli v dvojroli daňových poplatníků-spotřebitelů celkem 191 000 zemědělcům částku 34,6 mld. Kč. Jedno pracovní místo v tomto oboru tak přišlo na 180 000 Kč. Za období 1995-2000 celkové výdaje dosáhly cca 160-170 mld. Kč a začínají se přibližovat objemu pomoci peněžním ústavům. Situace je však daleko horší, jelikož podpory zemědělství budou pokračovat i po vyčištění Agiášova chléva českého bankovnictví. Platíme o 25% vyšší ceny za potraviny než panují na světovém trhu, ale to nebrání v šíření lží, že čeští zemědělci dotují potraviny „nějak“ ze svého. Údajně jsou také ničeni nadměrnými, dotovanými dovozy ze zahraničí a při rovných podmínkách by mohli směle konkurovat světu. Opět se jedná o naivní lež. Česko, přesněji firmy profitující na veřejných penězích, si za pomocí berliček vývozních dotací a celních bariér udržuje v obilí, mléku, cukru pozici čistého vývozce, u vepřového a hovězího masa je bilance v podstatě vyrovnaná. Odstranění všech překážek mezinárodního agrárního obchodu by znamenalo konec podnikání pro tři čtvrtiny v současnosti tolik sebevědomých zemědělců.
Díky počínání ministra Fencla nenachází zákazníky přirozenou cestou čtvrtina produkce mléka a pětina výroby cukru. Přitom, ceny těchto komodit na domácím trhu neklesají ale rostou. Není tu nic k divení. Kruh se uzavřel a zemědělství se změnilo enklávou socialismu, kde absurdní je normální a naopak. Přitom ministerstvo teprve zkouší nový nástroj k týrání spotřebitelů, kvóty. Toto slovo je synonymum pro kartelovou dohodu omezující produkci a cenovou soutěž výrobců, kterou vynucuje naprosto veřejně stát, za peníze daňových poplatníků a proti jejich zájmům. Kvóty však mají obrovskou přednost před jinými způsoby agrárních podpor, a to pákový efekt. S rozpočtovými výdaji v řádu „pouhých“ desetimilionů korun nutných k provozu příslušné administrativy, lze připravit spotřebitele o miliardy.
Prý podpora zemědělců nemá alternativu a schvaluje ji 90% české populace. Proč tedy dobrovolně nepřispívají do kasičky v hypermarketu 5 Kč za litrovou krabici mléka a 8 Kč za kilogram cukru? Jsem si jist, že taková sbírka by skončila fiaskem. Každý rozumný člověk, pokud dostane možnost rozhodovat se opravdu svobodně, hodí okamžitě za hlavu žvásty o zvláštní úloze zemědělství v běhu všehomíra a koupí si to nejlevnější zboží. Snaha politiků vnucovat občanům opak je stejně hloupá i nebezpečná jako hon na čarodějnice nebo příchod lékaře z pitevny k porodu. Tohle všechno již tu v minulosti bylo. Píše se ale rok 2001 a v zemědělství trvá temno.
