Institut minimální mzdy obsahuje ze své podstaty některá nepřekonatelná omezení, která působí protichůdně a podlamují jeho účinnost. Pokud je minimální mzda příliš nízká, nemotivuje jednotlivce hledat a ucházet se o práci. Pokud je nižší než životní minimum, motivace na straně uchazečů o zaměstnání budou stále velmi malé a navíc státní systém sociálního zabezpečení „dorovnává“ rozdíl mezi minimální mzdou a životním minimem. Zaměstnavatelům, kteří platí svým zaměstnancům pouze minimální mzdu, je tím umožněno „vysávat“ státní systém sociálního zabezpečení ve svůj prospěch, který je v tomto případě totožný s užitkem, který nese ve formě sociálních dávek jejich zaměstnancům. Pokud je minimální mzda vysoká, způsobuje nedobrovolnou nezaměstnanost. Rostoucí minimální mzda neumožňuje zaměstnavateli zachovat stávající pracovní místa či přijmout nové zaměstnance z důvodu růstu mzdových nákladů a následné ztrátě konkurenční schopnosti produkce. Je pravděpodobné, že zaměstnanci by byli ochotni pracovat za nižší mzdu než představuje mzdové minimum. Zákon o minimální mzdě jim to však znemožňuje, roste míra nezaměstnanosti a dochází k čerpání prostředků daňových poplatníků na podpory v nezaměstnanosti. Z výše zmíněných důvodů je nemožné určit efektivní výši minimální mzdy tak, aby nelikvidovala motivace zaměstnanců nebo nepodlamovala tržní stimuly zaměstnavatelů. Institut minimální mzdy proto vylučuje úspěšnost jakékoliv aktivní politiky zaměstnanosti. Záporné ekonomické a sociální důsledky minimální mzdy může odstranit institut negativní důchodové daně.
Koncept negativní důchodové daně je založen na zásadě, že každý jednotlivec má mít státem garantovaný určitý minimální příjem, přičemž motivační prostředí k zvyšování vlastního příjmu zůstává zachováno. Systém negativní důchodové daně na jedné straně podporuje individuální motivace každého jednotlivce na zvyšování svého výdělku, na druhé straně respektuje princip občanské solidarity, kdy občané s nižšími příjmy dostávají od státu výpomoc, hrazenou z daní finančně úspěšnějších spoluobčanů. Systém negativní důchodové daně je jednoduchý. Vláda stanoví státem garantovaný minimální příjem pro jednotlivce či pro domácnost (nemá nic společného s životním minimem či minimální mzdou). Občan, přestože dostává tento příjem, může pobírat mzdu za svou práci. Je-li tato mzda nízká, zdaňuje se nízkou sazbou. S rostoucí mzdou, daň progresivně roste, maximálně však do 50% výše. Měla by být velmi nízká pro nízké příjmové skupiny, které stimuluje k práci. Jejich případné rozhodnutí pracovat a ne žít pouze ze státem garantovaného minima má vedle ekonomických i sociální pozitiva. Pracovní řád a disciplína působí blahodárně nejen na posilování osobní zodpovědnosti jedince, ale má i další sociální efekty, jako např. snižování kriminality, alkoholismu, narkomanie, míry rozvodovosti apod. V případě, že mzda je nízká a výše daně ze mzdy zůstává pod státem garantovaným minimem, dostává zaměstnanec kladnou platbu od státu. Nazývá se proto negativní důchodovou daní. Převýší-li daň ze mzdy státem garantované minimum nastává změna ve směru daňové platby. Namísto platby občanovi, občan platí státu. Výše daně je v tomto systému daleko nižší než v jiných daňových systémech. Neplatí se z celého příjmu, ale jen z rozdílu mezi daní a státem garantovaným minimem.
Největším problémem se jeví stanovení částky únosného zákonného minima a sazby negativní důchodové daně, aby stát nedoplácel na občany s průměrnými a vyššími příjmy a aby daňová sazba zároveň zachovávala motivaci ke zvyšování vlastního příjmu. Pokud by se stanovila sazba níže, řekněme 33%, došlo by k vyplácení sociální podpory i slušně situovaným jedincům. Za předpokladu, že státem garantované minimum by činilo 5000 Kč pro jednočlennou domácnost, tak v případě dodatečného výdělku ve výši 2000 Kč a míře zdanění 50% by měsíční příjem takové domácnosti činil 6000 Kč a skládal by se ze 4000 Kč minima a 2000 Kč mzdy. Člen této domácnosti je motivován pracovat co nejvíce bez jakéhokoli omezení. Pokud si vydělá 10000 Kč, tak neobdrží od státu už žádnou platbu, neboť při 50% míře zdanění se výše daně bude rovnat státem garantovanému minimu. Dosáhne-li jeho měsíční příjem 11000 Kč, zdaní se mu pouze rozdíl mezi daní z tohoto příjmu činící 5500 Kč a minimem ve výši 5000 Kč. Příjem po zdanění bude činit 10500 Kč a daň 500 Kč. Tímto způsobem se v systému negativní důchodové daně se záporná daň (kladná platba občanovi) přeměňuje v daň kladnou (kladná platba státu). Tento zlomový bod závisí na základních charakteristikách „nastavení“ systému: státem garantovaném minimu a sazbě negativní důchodové daně. Podstatným pravidlem je, že sociální příspěvek od státu nesmí dostávat nikdo s příjmem vyšším než dvojnásobek zákonného minima. Důležitou komparativní výhodou tohoto systému jsou administrativní náklady, které jsou nižší než náklady všech známých systémů sociální pomoci. Další výhodou je, že systém negativní důchodové daně řeší současně problém zdanění osobních příjmů a problematiku sociální záchranné sítě. Takový systém navíc stimuluje nabídkovou stranu ekonomiky.
