Doporučení autorů na oživení české ekonomiky obsahuje kromě syntézy všeobecně známých a přijímaných názorů, také několik svěžích neopotřebovaných myšlenek, které byly například s úspěchem realizovány na Novém Zélandu. Jedná se o reformu, resp. privatizaci státní správy a návrhu na vypracování střednědobé rozpočtové strategie. V souvislosti s tím, si lze s lítostí povzdechnout, že se pod tímto návrhem nepodepsal někdo z členů současné vlády, či vlád Václava Klause. Pokud signatáři Dřevíčské výzvy uvažují o novozélandském modelu státní správy upřímně, musí být zároveň proti zavedení VÚSC do našeho stávajícího systému správy věcí veřejných. Zatímco reforma na Novém Zélandu vedla k vytvoření dvoustupňové správy (stát, obec), u nás dojde k zavedení čtyřstupňové správy (stát, VÚSC, okres, obec) ve formě složité kombinace kompetencí státní správy a samosprávy. Návrh reformy státní správy novozélandského typu v netransparentním propletenci kompetenčních vztahů v České republice v období zavádění VÚSC nelze brát vážně, protože je v současných podmínkách u nás nerealizovatelný.
Další návrhy obsažené v Dřevíčské výzvě nejsou jen nedomyšlené jako výše uvedený příklad, ale jejich realizace by české ekonomice způsobila další škody. Vybírám pouze některé:
1. Vybudování systému monitorování neplatičů.
Z textu není jasné, že tento systém by měly zainteresované ekonomické subjekty vytvořit dobrovolně na své vlastní náklady. Pokud by měl tento systém budovat stát, vedl by k přenášení dalších nákladů na bedra daňových poplatníků. Zainteresované firmy by přestaly získávat vlastní informace o důvěryhodnosti svých obchodních partnerů, což by mohlo způsobit jejich nezodpovědné chování. Nelze ani vyloučit informační omyl pocházející z monitorovacího systému s těžko předvídatelnými dopady na účastníky transakce. Autoři se zásadně mýlí, domnívají-li se, že zveřejnění neplatičů úvěrů je v zájmu věřitelských bank. Zveřejnění nemůže uškodit neplatičům, z nichž většina je notoricky známá, nýbrž bankám, protože odhalí s jakou lehkovážností, neodborností a mnohdy zištnými zájmy byly úvěry poskytovány.
2. Veřejně přístupný on-line registr o společnostech, které nejsou veřejně obchodovatelné, včetně uvedení jmen a adres majitelům více než 1% akcií.
Tento požadavek stírá smysl rozlišování mezi společnostmi veřejně obchodovatelnými a veřejně neobchodovatelnými. Komu se zdá veřejně neobchodovatelná akciová společnost podezřelá, nemusí s ní vstupovat do obchodních vztahů. Požadavek na maximální množství informací není správný, protože vynucuje vytváření irelevantních informací, což firmy, hlavně ty malé, značně finančně zatěžuje a následně vede k zahlcování systémů nepotřebnými informacemi. Naplněním požadavku transparentnosti obchodovatelných společností je poskytování relevantních informací v relevantním čase a jejich efektivní vynucování.
3. Stát bude muset finanční ústavy před prodejem očistit.
Tento požadavek oddálí privatizaci bank, což povede k dalšímu snížení jejich tržní ceny. Očištění od špatných pohledávek (především delikventních úvěrů) bude vyžadovat nemalé prostředky z veřejných rozpočtů. Jakékoli odkládání privatizace bankovního sektoru z jakýchkoli důvodů povede k dalšímu vynakládání těchto prostředků se značně nejistými efekty.
Jakékoli aktivní zapojení státu do restrukturalizace či sanace strategických podniků je morálním hazardem placeným z kapes daňových poplatníků. Pokud autoři Dřevíčské výzvy dále hovoří o snižování daňového zatížení, a jedním dechem navrhují projekty vyžadující rostoucí rozpočtové výdaje, jsou přinejmenším myšlenkově nekonzistentní.
Sami tak ignorují velmi sympatický požadavek obsažený v jejich materiálu na vypracování střednědobé rozpočtové strategie, který byl mimochodem rovněž úspěšně realizován labouristickou vládou na Novém Zélandu téměř před 15 lety. Každý současný rozpočtový výdaj převyšující příjmy státního rozpočtu se projeví v rozpočtu následujícího roku jako nezbytný příjem , jehož vynaložení je předem určeno (splácení dluhu). Proto je neracionální navrhovat projekty vyžadující rostoucí výdaje veřejných rozpočtů a zároveň neukázat, kde lze vynakládání veřejných prostředků snížit za předpokladu klesající daňové zátěže. Další tlak na rostoucí rozpočtové výdaje budou mimo výše uvedených vyvolávat tyto návrhy:
- aktivní politika zaměstnanosti
- zvýšení výdajů na právo, pořádek, bezpečnost
- investice do vzdělání
- podpora vědy a výzkumu
- investice do infrastruktury
- a další
Významnou slabinou Dřevíčské výzvy neboli odpovědi na otázku: „Jak oživit českou ekonomiku?“ je její časová nekonkrétnost. Právě časová posloupnost a časová dimenze hospodářsko politických opatření se zdá být jádrem sporu mezi rozdílnými kvalifikovanými názory na dokončení transformace české ekonomiky.
