Už 111 let používají novináři a političtí komentátoři pojem populismus. V roce 1891 byla ve Spojených státech založena Populistická strana. Reprezentovala zájmy především farmářů z amerického Středozápadu a Jihu, kteří hledali mocenský nástroj na zastavení stálého poklesu cen zemědělských produktů. Z tohoto důvodu požadovali zvýšení množství oběživa formou neomezené ražby stříbrných mincí. K hlavním ekonomickým bodům jejich programu patřily požadavky na progresivní růst daní z příjmu, regulaci zisků, státní vlastnictví železnic a státní řízení železniční dopravy. V politické oblasti usilovala Populistická strana takové úpravy demokratického politického systému, které by umožnily zachování společenského postavení farmářů přes zřejmý pokles jejich významu v hospodářské struktuře společnosti. Po určitém volebním úspěchu v roce 1892 byla Populistická strana o čtyři roky později pohlcena Demokratickou stranou, která z velké části převzala její volební program.
Není bez zajímavosti, že v polovině 70. let XX.století byly všechny požadavky původních populistů beze zbytku splněny. Subvencování cen zemědělských produktů a ochrana zemědělského trhu se staly obvyklými charakteristikami vyspělých tržních ekonomik. Inflační emise peněz se stala naprosto nezpochybňovaným právem centrálních bank těšících se časově neomezenému emisnímu monopolu na peněžní hotovost. Progresivní zdanění a regulace zisků se po II. světové válce staly základem hospodářských politik evropských zemí a také hlavní příčinou jejich ekonomického a technologického zaostávání. Státem vlastněná a řízená železniční doprava se dávno stala tvrzí nejradikálnějších odborových skupin, ale také se v mnoha zemích přeměnila v dopravní muzeum. Je překvapující, že s programovými cíli Populistické strany, které voliči v roce 1896 jednoznačně odmítli, jsou kompatibilní programy všech našich současných politických stran, včetně pravicových. Zatímco programová shoda současným politickým stranám nevadí, tak žádná z našich 29 kandidujících politických stran nenašla odvahu dát do svého názvu přívlastek populistická. Tento přívlastek by byl vzhledem k jejich programům určitě výstižnější než nejčastěji užívaná adjektiva demokratická, sociální, národní či občanská. Je tomu asi proto, že obsah pojmu populismus si lidé všeobecně spojují se zjednodušeným a líbivým řešením problému s nímž se národ potýká, bez ohledu na náklady a konečné důsledky řešení.
Doufejme, že straničtí vůdcové sešikovaní do vládnoucí koalice budou po volbách daleko obezřetnější v dalším naplňování původního populistického programu. Věřme, že nedopustí ještě větší ochranu zemědělského trhu, která znamená vyšší ceny potravin pro spotřebitele. Takový státní zásah si většinou vynucuje nesmyslnou reakci centrální banky v podobě růstu množství peněz v oběhu, protože se obává, že ke stávce vždy připravení železničáři budou žádat úpravu svých mezd v závislosti na cenovém růstu. Takové opatření zvýší cenovou hladinu, vyvolá inflaci a znehodnocuje nejen celoživotní úspory, ale také hodnotu všech ostatních statků, které si lidé svou prací pořídili. Samozřejmě, že vrcholným úspěchem populistů by bylo jakékoli zvýšení daňové zátěže, která nám v současnosti ukrajuje bez mála téměř polovinu našich příjmů.
Přejme si, aby se po volbách necítili naši politici vázáni populárními sliby hájení tzv. národních zájmů proti ziskuchtivým cizím konkurentům a nesoustředili svou energii na kritiku institucí, o jejichž fungování daleko od vlasti toho mnoho nevědí. Patrně je snazší řešit evropské problémy než ty domácí, jejichž příčiny by měli za posledních 12 let detailně znát, např. v případě nenasytné železniční dopravy, nedostatečně udržovaných silnic, podivně fungujícího trhu s bydlením, nákladného školství, zdravotnictví, přebujelého sociálního systému, neperspektivního důchodového systému a přežívajícího fiskálního centralismu a pragocentrismu. Náprava těchto nedostatků je úzce spojena s vytvořením transparentního podnikatelského prostředí, které si nelze představit bez odstranění mnoha nadbytečných regulací, omezení přerozdělovacích procesů, snížení daní a zjednodušení jejich výběru, zprůhlednění legislativy a zvýšení účinnosti jejího vymáhání. Poněvadž stát v uplynulých letech selhal v prosazování těchto principů, je nezbytné vytvořit podmínky, které by umožnily samosprávným orgánům, krajům a obcím, suplovat ustavičné selhávání státních institucí. K tomu však musí být patřičně fiskálně vybaveny. Samozřejmě, že na úkor státu. Tím se omezí prostor i pro neustále vzkvétající populismus, který se stal neocenitelným předvolebním pomocníkem. Proto nedopusťme, aby den po volbách byla zahájena další předvolební kampaň!
