V posledních týdnech byli občané našeho státu zahrnováni spoustou informací, které se týkaly zasedání Mezinárodního měnového fondu (MMF) a Skupiny Světové banky (SSB). Zpočátku to byly informace, které se týkaly především bezpečnosti při očekávaných násilných demonstracích proti těmto dvěma institucím. Podle mnoha demonstrantů z různých militantních skupin instituce MMF a SSB ztělesňují „zlo kapitalistického řádu“. Jiní občané považují tyto instituce za reprezentanty přirozeného působení tržních sil, technické informační společnosti, možná za reprezentanty nové fáze technické revoluce na prahu nového tisíciletí. Obě skupiny se pravděpodobně mýlí.
Až později se některá média v menší míře začala věnovat i obsahové náplni činnosti MMF a SSB popisováním jejich historie a snahou o vylepšení jejich image. Zabývala se i možnostmi uskutečnění vnitřních reforem, které by měly posílit procesy snižování rozdílu mezi bohatými a vyspělými zeměmi na jedné straně a chudými zeměmi na straně druhé.
V Praze se ukázalo, že násilnosti, které provází zasedání ať už MMF, SSB či Světové obchodní organizace (WTO), jsou organizovány především se snahou vybít si agresivitu jednotlivých skupin z různých zemí. Velmi naivně tak zapůsobila výzva osoby Václava Havla k věcné diskusi o změně fungování těchto nadnárodních institucí. Sám Václav Havel mnohdy vystupující jako představitel utopického socialismu, tak jako třeba jeho představitel Robert Owen v 19. století, mnohdy zase jako Richelieu, který tahá v zákulisí za různé nitky v politice doma, ale snaží se zasahovat i v zahraničí, byl asi notně zklamán po obhlídce místa, kde demonstranti, s kterými on chtěl diskutovat, vystupovali proti policejním složkám, které bránily majetek nás občanů či soukromých institucí.
Ani tyto jednotlivé skupiny, ani jejich mluvčí nebyli schopni občanům vysvětlit jakým způsobem by si další uspořádání světa představovali. U těchto bojových falang, které se vyžívají spíš v mlácení výloh, ničení majetku ne svého, ale cizího, to ve své podstatě téměř nikoho nepřekvapilo. Málokdo očekával něco přínosného od skupiny lidí, kteří mnohdy nemají a ani nechtějí příslušné informace získat, povětšinou jim chybí vzdělání a nejsou schopni a ochotni jim nabízené informace vyhodnotit tak, aby dospěli k vlastním závěrům a doporučením řešení problémů.
Daleko větší zklamání přineslo zasedání samotných finančníků. Potvrdilo se, že tato megalomanská setkání jen málokdy mohou přinést pozitivní řešení nějakého problému. Spíše se většinou jedná o společenské setkání. Opět se ukázalo, že MMF a SSB se přežila a nejlepší by bylo jejich činnost ukončit. Vždyť jejich původní poslání bylo zcela jiné, měli se starat o finanční systém po druhé světové válce v podmínkách tzv. pevného kurzu. Až později, kdy tyto pevné kurzy byly opuštěny, se začal MMF a SSB zajímat o další problémy naší civilizace. Vzhledem k tomu, že „starého psa novým kouskům nenaučíš“, by měly být v dohledné době rozpuštěny. Možná by stálo za to riskovat i tzv. morální hazard a prominout dluhy nejchudším zemím světa s tím, že by se důrazně upozornily, že v žádném případě za podmínek, za kterých jim byly úvěry a půjčky poskytovány v minulosti, se již tak nestane. Zbylé peníze po rozpuštění obou institucí a po ušetření nákladů na poměrně vysoké platy představitelům těchto institucí by mohly být použity jako základ zcela nového a diametrálně odlišného programu pro zlepšení situace života občanů v nejchudších oblastech světa v novém tisíciletí.
Nemá cenu platit obecné „hraběcí rady“ různých poradců MMF a SSB poskytované mnohdy zemím s autokratickým režimem.
Význam může mít např. program poskytování vzdělání širokým vrstvám občanů v nejchudších částech světa.
Určitě je to lepší investice byť dlouhodobější, než placení jednorázové potravinové pomoci mnohdy končící u překupníků a zlodějů.
K možnosti vnitřní přeměny byrokratické soustavy MMF a SSB jsem velice skeptický. Chceš-li MMF a SSB pomoci lidstvu, „rozpusť se“.
