Od 1. ledna letošního roku vstoupila v platnost celá řada nových a novelizovaných zákonů. Občanů se navíc pravděpodobně ve velké míře dotkne i nové „krajské“ uspořádání. Samosprávné orgány se údajně měly více zapojit do řešení problémů obyvatel určitého teritoria. Bohužel už pár týdnů od počátku zavádění reformy ji mnozí považují za zmetkovitou. V České republice vzniklo 14 „krajů“. Jeden z důvodů vytvoření vyšších územně samosprávných celků mělo být přiblížení se k územnímu uspořádání v zemích Evropské unie. Jak se to podařilo posuďte sami. Při určité míře zjednodušení se naše kraje se svými kompetencemi dají přirovnat k spolkovému uspořádání v Německu. U našich sousedů mají 16 zemí (z toho jsou 3 samostatná města), ve kterých dohromady žije přes 80 milionů obyvatel. My máme 14 „krajů“, ale obyvatel máme osmkrát méně. V Německu na jednu zemi připadá v průměru 5 milionů občanů, u nás je to necelých 750 tisíc. Rozlohou je celá naše země jen o něco větší než Bavorsko, kde navíc žije o 2 miliony občanů více než u nás. To jsou údaje pro srovnání. Budu mile překvapen, když tady do několika let nebudeme mít 14 předsedů krajských vlád, 14 ministrů průmyslu, 14 ministrů životního prostředí, 14 ministrů dopravy atd., 14 tiskových mluvčí předsedů krajských vlád a odpovídající počet tiskových mluvčích jejich ministrů aj. Z logiky věci by ČR více slušelo zemské uspořádání např. Čechy, Morava, Slezsko a Praha. Reforma nebyla dobře připravena. Místo, aby se občanovi státní správa přiblížila, tak se mu naopak vzdaluje. Ukazuje se, že takto provedená reforma státní správy při neujasněných kompetencích, nedostatku finančních prostředků bude stát daňové poplatníky více, než jim bude v konečném důsledku přinášet.
Další perlou z dílny zákonodárců je obludná novela Obchodního zákoníku. Svou roli zde sehrály samozřejmě i lobbystické skupiny různých profesních svazů. Tentokrát se ovšem lapily do vlastní sítě. A tak mnozí notáři a právníci nemající jistotu v tom, že soudy budou jednotné při výkladu nových paragrafů Obchodního zákoníku, před svými klienty raději zavírají své kanceláře. Jiní jsou již vyobjednaní až do poloviny roku a další zakázky nepřijímají z důvodu nedostatku času. Kdyby stávající notáři (jejich počet je regulovaný) měli stihnout vše, co jim prakticky nařizuje Obchodní zákoník, museli by porušovat další perlu z legislativní dílny, a to Zákoník práce. Notáři by nemohli dodržovat „nařízenou“ pracovní dobu a přestávky. Novela Obchodního zákoníku s sebou přináší spoustu paragrafů, jejichž výklad není jednotný ani u těch, co zákony schvalovali. Dokonce jsou i pochybnosti o jejich výkladu mezi samotnými tvůrci a předkladateli. Právní prostředí pro slušné (a to zdůrazňuji) podnikatelské subjekty, se tak nadále zhoršuje. Vezmeme-li v úvahu ještě nedávno novelizovaný Živnostenský zákoník, tak ten, kdo chce opravdu podnikat, by měl dostat vyznamenání předem za hrdinství. Nejvíce se vadné paragrafy zákonů dotknou drobných podnikatelů a živnostníků, kteří nemají v našem státě bohužel téměř žádného zastání. Mnohé podnikatele mohou zákonodárci přivést k rozhodnutí ukončit činnost a jít si stoupnout do fronty na pracovní úřad. Drobným podnikatelům a živnostníkům se zvyšují náklady jak na vedení účetnictví, tak např. na sledování daňových novel. Jenom novel u daní z příjmu bylo za krátké trvání nové daňové soustavy již více jak 40 a další se chystají. V těchto daňových novelách, které opakuji se týkají jen daní z příjmu, je 113-krát v textu použito slovo výjimka. Orientace v takových předpisech je pro živnostníka téměř nemožná. Ve frontě na označení zákonný zmetek stojí např. zákon upravující sčítání lidu, udělování řidičských průkazů atd. Místo legislativní smršti, kterou slibovali socialisté po vítězných volbách, jsme svědky nedokonalosti, šlendriánu a výroby zmetků, které neuhradí ti, kteří se na jejich tvorbě podíleli, ale běžný občan – daňový poplatník, ale také volič. Ještě, že lze na internetu zjistit kdo, jak a pro co hlasoval.
