Za rok v tuto dobu nastane čas, kdy začne vrcholit předvolební kampaň prvních voleb v tzv. super volebním roce a tak již začalo pábení občanů. Občan se bude rozhodovat, komu dá hlas do u nás nejdůležitější instituce, do Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky. A protože získávání voličů se stalo již tradičně „během na dlouhou trať“, objevují se již nyní první náznaky předvolebního boje. Občané – voliči by měli pozorně naslouchat co jim jednotlivé politické strany slibují a nabízejí. Zda-li jsou to romantické představy, které nepůjde naplnit či zda sliby a návrhy změn mají racionální jádro. Voliči by měli zpozornět, když jim někdo nabízí zjednodušená a rychlá řešení jejich dlouhodobých a zatím mizerně řešených problémů. Bylo by dobré, kdyby místo přikyvování mnohdy populistickým a nerealizovatelným návrhům, vzal volič do hrsti svůj zdravý „selský“ rozum.
Předně by neměl naletět na tvrzení, v poslední době častokrát opakované, o rychlém ekonomickém růstu měřeno hrubým domácím produktem. Jedná se pouze o ukazatel tempa růstu oproti předchozímu roku, celkovou úroveň hospodářství měří jen zprostředkovaně. Navíc HDP vyjádřený ve stálých cenách v loňském roce nedosahoval ještě úrovně HDP dosaženého ve stálých cenách v roce 1996. Ekonomický růst bývá často zaklínadlem politiků. Občanů se růst ekonomiky dotýká pozitivně až tehdy, mohou-li si za své výdělky nakoupit reálněji více než v předchozím období. Pak teprve poznají, zda-li ekonomika roste. Dalším průvodním jevem ekonomického růstu může být to, že na dosažení vyššího výdělku nemusí vynakládat tolik pracovní námahy jako dříve, stačí jim pracovat menší počet hodin. A když se občan zamyslí nad takovouto charakteristikou ekonomického růstu, tak si většinou musí říci, že se ho vlastně ekonomický růst, bohužel, zatím pozitivně netýká.
Je téměř iluzorní myslet si, že nějaká vláda může zajistit blahobyt každému občanovi, zdůrazňuji slovo každému. Může ovšem připravit podmínky pro to, aby každý z nás voličů i nevoličů mohl rozvíjet své osobní schopnosti. Aby mu nebyly házeny klacky pod nohy ze strany státních úřadů, aby se mohl běžně orientovat v zákonech, které vydávají naši zákonodárci – poslanci, aby neměl strach při návštěvě státních institucí, že ho tato návštěva buďto přivede na mizinu a nebo že mu nebudou poskytnuty kvalitní služby. Naše legislativa je díky „dostihům“ v souvislosti s přijetím do EU naprosto nedokonalá, neprovázaná, bránící občanům běžně se v ní orientovat. Možná by se dalo v souvislosti s přijímáním nových zákonů použít české přísloví, že mnohdy méně znamená více. České hospodářství se stalo přeregulovanou ekonomikou. Vše se dělalo s údajnou snahou pomoci spíše zaměstnancům a znepříjemnit situaci zaměstnavatelům. Zdá se však již po krátké době, že tyto novely nejen znepříjemnily činnosti zaměstnavatelům, ale ohrožují bytostně i jejich zaměstnance. Paradoxně je tak nechrání, ale spíše je mohou zprostředkovaně přivést do existenčních nesnází.
Jsme v situaci kdy stát má relativně silné postavení v ekonomice spojené s nadměrnými zásahy státu. Existuje neodůvodněné přerozdělování financí prostřednictvím státního rozpočtu. Zároveň existuje nedostatečné právní prostředí, které by stimulovalo podnikatelskou činnost. Žijeme v prostředí monopolizace především síťových odvětví, existuje nedostatečný výkon státních institucí, které by podporovaly tržní hospodářství, došlo k jejich selhání. Co by politické strany měly v budoucí vládě ve prospěch voličů prosazovat? Je to snížení zásahů státu do ekonomiky její odbyrokratizace, připravit a provést radikální změnu daňové soustavy, reformu pravidel sestavování státního rozpočtu, radikální změnu penzijního systému a měly by dokončit privatizaci a to nejen bankovnictví, ale i ostatních firem. Občan by měl bedlivě sledovat, co mu v těchto oblastech nabídnou jednotlivé politické strany. Při svém rozhodování by měl použít chladnou hlavu se zdravým „selským“ rozumem.
