Po přečtení tohoto nadpisu se mnohým čtenářům může zdát, že nastala okurková sezóna a že není o čem psát. Není tomu tak, opak je spíše pravdou. Máme tady velmi žhavá aktuální témata v podobě kauzy IPB, respektive zprávy Parlamentní komise o této kauze, je tu téma Grégrova Velkého třesku aneb splasknuté bubliny, žhavým tématem může být příprava rozpočtů na příští rok, ale třeba i hodnocení činnosti kabinetu za 3 roky vládnutí.
Úvaha o možnosti pořádat letní olympijské hry v Praze se zdá být vzdálená všem dnešním pozemským problémům České republiky. Zkusme se na to ovšem podívat jiným pohledem. Na konci týdne proběhne v Moskvě setkání Mezinárodního olympijského výboru, který bude vybírat z potencionálních kandidátů pro pořádání letních olympijských her v r. 2008. K velkým favoritům patří tři města – v prvé řadě Peking, dále Toronto a Paříž. Je zřejmé, že o přidělení pořadatelství olympijských her se rozhoduje již 7 let předem. To znamená, že více jak 5, 6 roků před tímto rozhodujícím kongresem, který stanovuje dějiště OH v roce 2008, musely začít přípravy na prezentaci kandidátských měst a zemí, kdy uchazečské země připravují nezbytné podklady pro budování sportovišť schopných pojmout tak velkou akci. Pokud by se Praha chtěla o uspořádání letních olympijských her ucházet dejme tomu v horizontu let 2020-2028, tak by měla mít již teď připravené určité základy architektonických studií projektů výstavby a obnovy sportovišť vhodných pro tuto akci. Přemýšlet o takové možnosti je vhodné zvláště v období, kdy se připravuje rozhodnutí o stavbě jedné z největších sportovních hal. Ta měla původně stát na Hagiboru, dnes se uvažuje o nových lokalitách, ať už jsou to Maniny či areál ČKD ve Vysočanech. Již tato hala by se mohla stát stánkem pro některé z olympijských sportů. Proto by také měla být vystavěna pro víceúčelové použití.
Praha v současné době nedisponuje příliš velkým množstvím sportovišť, které by se mohly použít pro pořádání olympijských her, ale je zde například možnost využití velkého spartakiádního stadionu, který by mohl být přestavěn a modernizován. Existuje celá řada lokalit, které by se mohly stát zázemím pro jednotlivé olympijské discipliny. Již při pořádání minulých olympijských her docházelo k tomu, že některé sporty byly uspořádány ve vzdálenějších místech od města, kde se olympiáda konala. To je argument pro případnou kritiku toho, že třeba těžko půjde uspořádat v Praze na Vltavě jachtařské závody či závody surfařů.
Pořádat olympijské hry je sice velká starost a spousta problémů, ale je to i dost velký obchod. Například pořadatel olympiády v roce 2008 má již téměř jistých více než 1 miliardu 200 milionů USD, které obdrží od Mezinárodního olympijského výboru. Ještě vyšší částky se dají očekávat za obchod, který by byl s olympijskými hrami spojen. Pořádání olympiády má také celou řadu doprovodných efektů, které by mohly mít multiplikační účinek jak pro domácí průmysl, tak i pro poskytovatele služeb. Účinek většinou nebývá jednorázový, ale má význam pro mnoho obyvatel po značně dlouhou dobu. Ale není to jen byznys, je tady i řada výchovných a etických motivací, které možná vzniknou pro dnes ještě nenarozené děti. Co je lepší motivací než snaha zařadit se po bok našich olympijských celebrit, snaha napodobit třeba Emila Zátopka, Jana Železného, Štěpánku Hilgertovou, Martina Doktora a další hvězdy olympiád minulých let. Peníze vložené do takovéhoto projektu se vrátí byť třeba nepřímo daleko více, než peníze vložené do tzv. Velkého třesku. Ledaže v rámci Velkého třesku by se nezachraňovaly velké státní kolosy, ale peníze by sloužily třeba k vybudování infrastruktury pro zajištění dopravní průchodnosti Prahy. Zdánlivě velká odtažitost tématu přípravy olympijských her v Praze od dnešní reality se tím smazává.
Najdou se odvážní politikové, kteří budou vidět dál než jen za horizont jednoho volebního cyklu? Pokusí se začít pracovat na možnosti pořádat v České republice velkolepou oslavu přátelství a porozumění, kteroužto olympijské hry určitě jsou? Nebo zůstanou u přízemního hašteření a pošťuchování se mezi sebou?
