Korupce existuje prakticky ve všech zemích světa. Rozdíly jsou v míře rozsahu korupce a systémových možnostech boje proti ní, v rychlosti zásahu proti korupci a možnosti potrestání korupce. V právním státě je boj proti korupci zakotven v právních předpisech a pravidlech pro jejich vymahatelnost. Právě vymahatelnost práva bývá měřítkem pro posuzování dosaženého stupně právního státu.
Různé mezinárodní instituce, které hodnotí ekonomickou a politickou situaci v České republice, včetně rozsahu korupce, se již dříve zmiňovaly o tom, že tato je prostoupena nejvíce mnohými státními úřady včetně soudů a policie. Při jmenování těchto úřadů však zapomněly na úřady, které jsou korupcí proslulé. Jsou to Katastrální úřady. Kde jinde než v banánové republice nebo v zemích kde právo prakticky neexistuje a v ČR lze zcizit majetek za pomoci úředníků státní instituce a úřadu, který by měl chránit majetková práva a bránit riziku ať už soukromé či státní konfiskace. Při neexistenci správního soudnictví se tak dostávají úředníci Katastrálního úřadu k možnosti bezostyšně zneužívat svého postavení veřejného činitele. Např. v Katastru nemovitostí tak může docházet k situaci, že se zainteresovaný člověk nechá zaměstnat jen proto, aby uskutečnil za úplatu určité skupině službu s tím, že provede zápisy do registru nemovitostí, které jsou v přímém rozporu se zákonem. Proti jeho rozhodnutí není odvolání k žádné vyšší instanci. Soudní projednávání trvá léta a majetek během této doby může zmizet. Představme si fiktivní situaci. Na Katastr nemovitostí podá firma návrh na zápis pozemků řádově několik hektarů na okraji Prahy včetně budov na nich stojících. Budovy nemají označení, nejsou zkolaudovány, navrhovatel zápisu nepředložil kupní smlouvu ani další patřičné podklady, které vyžaduje zákon. Příslušný úředník na základě předložených podkladů rozhodne v souladu se zákonem a zamítá zápis do katastru. Odůvodňuje to neúplností podkladů, jejich nesrozumitelností a neurčitostí. Na scénu vstupuje jiná alternativa, tolik oblíbená a známá v České republice. Příslušný navrhovatel ví, že „za peníze je v Praze dům“ a najde úředníka, který je ochoten příslušné rozhodnutí Katastrálního úřadu zařídit. Protože se jedná o majetky nemalé hodnoty musí se jednat o „akci“ vysoce sofistikovanou a propracovanou. Nejdříve se musí zařídit, aby o této věci rozhodoval jiný úředník. To je akt „korupce“ číslo jedna. Pak se musí zaplatit ohebný úředník (říkejme mu pan Vít Flastr), aby přehlédl všechny nedostatečnosti a nepravosti, které návrh na vklad do katastru nemovitostí obsahuje (akt „korupce“ číslo dvě). Nakonec se musí zabezpečit to, aby mohly být porušeny další vnitřní předpisy Katastrálního úřadu (akt „korupce“ číslo tři). Vidíme tedy, že se zde prolíná jak korupce vertikální tak i horizontální. Nakonec se vše podaří sladit, zápis je ke spokojenosti korupčníků proveden. A jaké riziko hrozí tomu co toto všechno organizoval a zprostředkoval, případně provedl? V našem právním prostředí téměř nic. Nebyl přece chycen za ruku, že dostal zaplaceno a kdo mu dokáže, že se mýlil, když zákony jsou u nás různě vykladatelné. A i kdyby, tak potom řekne, sorry, asi jsem se zmýlil. Mezitím se poškození mohou odvolávat a podávat žaloby. Přitom víme, že tyto soudní spory mohou trvat řadu let, mezi čímž může být majetek několikrát prodán a může s ním být nakládáno v neprospěch původního majitele. Nezřídka se může stát, že úředník, který provedl zcela nesprávně zápis do katastru nemovitostí odejde ze svého zaměstnání a užívá si na svobodě prostředků, které dostal v podobě úplatku. A běžný občan platí daně dál, aby někteří úředníci mohli zneužívat svého postavení, být placeni z jeho daní a ještě v klidu pobírali úplaty.