Téměř všichni obyvatelé ČR jsou každodenně konfrontováni se státní mocí či státní regulací. Mnohdy si to ani neuvědomujeme. Regulována je cena nájemného (asi u jedné třetiny obyvatelstva), elektřiny, plynu, vodného, stočného, některých druhů dopravy, atd. Regulace povětšinou znamená přerozdělování. Otázkou je, komu toto přerozdělování slouží. V každém případě je jasné, že každá regulace také něco stojí a bývá zaplacena právě v rámci přerozdělovacího procesu. Platí také, že bez vytvoření konkurenčního prostředí v regulovaných oblastech nás čeká vytrvalý růst cen produkce těchto odvětví.
Další setkání se státní mocí nás čeká při jednáních se státními institucemi. Stát je zde reprezentován našimi spoluobčany. Mezi nimi se najde celá řada velmi slušných a vstřícných, kteří se mnohdy snaží občanovi – žadateli často tápajícímu v právním galimatyáši našich zákonů a vyhlášek, vyjít vstříc a pomoci mu. Jsou ovšem i tací, kteří vyjít vstříc a pomoci nechtějí. Ti podmiňují poskytnutí občanem žádané služby po státu úplatou ( mám na mysli ne oficiální poplatek, který se mnohdy za poskytování služeb státem musí tak jako tak zaplatit). Úředník mnohdy jednání občanovi tak komplikuje a zdržuje, že ten v některých případech podlehne a tento neoficiální poplatek zaplatí jen aby se domohl svého.
Kolem nás se denodenně odvíjí celá řada příběhů, které zdánlivě konkrétním osobám neškodí. Některá rozhodnutí ze strany státu, případně jejich zdržování mohou dokonce vést i ke ztrátám na zdraví a životech jiných našich spoluobčanů. Jedná se například o průtahy při stavbách různých úseků dálnic či obchvatů měst (nutno dodat, že se na nich vedle státu podepsaly i některé aktivity a spolky jiných našich spoluobčanů). Vezmeme-li v úvahu, že dálnice bývají považovány za daleko bezpečnější dopravní cesty než běžné komunikace a vezmeme-li v úvahu statistiku dopravních nehod na úsecích, které měly již být nahrazeny dálnicemi, ukáže se, že stát selhal a nepřímo může nejenom za materiální škody, ale i škody na zdraví a životech.
Jindy zelený mužík na různých detašovaných úrovních ministerstva životního prostředí, ale i nejvyšší reprezentant této státní instituce se postaví svým rozhodnutím proti občanu podnikateli – vlastníku lyžařského vleku, občanům – zaměstnancům, vlekařům a dalšímu obslužnému personálu na sjezdovkách, penzionech a dalších službách. V tomto případě je omezuje v provozování jejich živnost a zaměstnání. Rozhodnutí je to o to pikantnější, že se děje od stolu v Praze několik set kilometrů od lokality Pradědu, kam ministr možná zavítal párkrát v životě. Smutné je také to, že se postavil nejenom proti uvedeným skupinám občanů, ale především proti místním sociálně slabším občanům, kteří nemají prostředky na to, aby jezdili lyžovat do zahraničí (jak činí mnozí ministři). Chráněných přírodních lokalit je přitom v Evropě stovky, možná tisíce, a obdobné zásahy ze strany centrální státní moci jsou opravdu raritou.
Ale jsou tu i jiné lapsusy výkonu státní moci. Například Energetický regulační úřad změnil své původní rozhodnutí o stanovení maximálních cen za energii. Zasahuje tak do možností, aby domácnosti tam, kde jsou schopny energetické firmy dodat energii levněji, využily této výhody.
Dalším omezujícím zásahem státu je například vyřazení některých cenných papírů z obchodování na pro jejich vlastníky dostupných trzích. Tak se stane, že několik set tisíc vlastníků akcií je nebude mít v příštím roce kde nabídnout. Přitom stačilo velmi málo – zavést možnost obchodovat s neregistrovanými cennými papíry na zvláštním segmentu trhu, který nevyžaduje od emitentů těchto akcií tak podrobné informace, jak je tomu v případě registrovaných cenných papírů. Vlastník akcií stejně na směnu přistupuje dobrovolně. Běžně je tento způsob používán i v jiných zemích.
Ale neházejme flintu do žita. I mezi státními úředníky jsou slušní a někdy i velmi slušní lidé.
