Česká republika podle některých kritérií patří mezi třicet nejvyspělejších zemí na světě. Patříme například mezi třicítku zemí sdružených v OECD (Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj). V členských zemích OECD jen výjimečně dochází k používání dvojího metru v takové míře jako je tomu v České republice. Jen v málokteré zemi bývá občan či soukromý subjekt vystavován nátlaku, až šikaně, ze strany státních institucí jako je tomu u nás. Za zamyšlení stojí několik následujících příkladů.
Každý podnikající občan, ať už jako fyzická osoba či za firmu je povinen včas podat daňové přiznání, zaplatit daně, zdravotní a sociální pojištění. Běda tomu, kdo se jen o den zpozdí se samotným daňovým přiznáním, běda tomu, kdo včas nezaplatí. Čekají ho vysoké pokuty, penále a další postihy ze strany státních institucí. Pokud je firma vlastněna přímo státem či výkon vlastnických práv vykonává nějaké ministerstvo či Fond národního majetku, tak světe div se, takové problémy se státními institucemi jako mají soukromé subjekty nemají. Mnohdy i dlouhé měsíce státním institucím nevadí neplacení zdravotního a sociálního pojištění, což se pro běžného podnikatele může za jistých okolností stát i trestným činem. Soukromý subjekt je ze strany státu sankcionován i při sebemenším zpoždění třeba plateb DPH. Stát, který včas nevrátí přeplatky DPH, má řadu týdnů a měsíců na přešetření situace, případně zkontrolování účetnictví. Stává se, že zpoždění vrácení přeplatku DPH může způsobit podnikateli nedostatek finančních prostředků k zaplacení jiných daní. Tady stát používá dvojí metr. Sám sobě penále za zpoždění neudělí, ale tomu, který se i díky jemu (státu) dostal do prodlení penále spočítá.
Stát není liknavý jenom při vracení přeplatků. Chová se často velmi neeticky i v běžném placení služeb či zboží, které si objedná. Mnohdy spotřebovává něco co ještě neuhradil. Stává se, že podnikatelé vyfakturují to, co si státní instituce objednaly, odvedou DPH, ale samotnou platbu od státu za provedení služeb či prodej zboží neobdrží včas a někdy dokonce vůbec ne. Podobné chování státu je časté, ale mnoho se o tom nepíše. Až takové křiklavé příklady neplacení jako je např. při odstraňování nebezpečných pískovcových masivů v Hřensku vzbudilo trochu pozornost veřejnosti.
Příkladů je však více. Dlouhodobě se zcela nekorektně chovají České dráhy, které dluží mnoha opravárenským firmám za provedené práce. Ty se dostávají do problémů s placením mezd svým zaměstnancům a samozřejmě i s odvody pro státní rozpočet za zdravotní a sociální pojištění. Zároveň dluží svým subdodavatelům, kterým nejsou schopni zaplatit právě z důvodu, že samotné České dráhy jim za odvedené práce peníze neposkytly. Někteří ministerští úředníci a dokonce i někteří ministři žijící v oblacích a trvale odtrženi od reality si myslí, že tyto firmy si mohou vzít provozní úvěry. Takovou pitomost může říct pouze ministr, který je schopen „korupci vydávat za jemný konflikt zájmů“, a který si myslí, že jsou zde banky nachystané a vnucují podnikatelům provozní úvěry na to, aby ti mohli financovat a úvěrovat stát.
Podobným způsobem doplácí na nekorektní jednání státních orgánů například i menší firmy podílející se na stavbách silnic a dálnic. Některé firmy to přivádí až k úpadku. Jsou nuceny rozprodat techniku a místo, aby zaměstnávali lidi, stávají se zákazníky Úřadu práce.
Dalším příkladem používání dvojího metru z jiné oblasti je povinný odkup akcií. Stát vydal pravidla, v kterých zavazuje nabyvatele většího podílu akcií v jednotlivých společnostech k povinnosti odkupu od minoritních akcionářů. Stát však toto neuplatňuje v případě kdy sám prodává či sám má majoritní podíl v některé firmě. Nabyvatelé majetku v privatizaci, kteří mnohdy nakupují akcie za podstatně vyšší cenu, než která se dosahuje na veřejných trzích, nemusí takto získaný rozhodující balík doprovázet povinným odkupem od drobných akcionářů. Těm pak opravdu nezbude nic jiného než oči pro pláč. Sami si pak zodpovězme otázku zda-li je korektní, aby stát vyžadoval po svých občanech, po podnikatelských subjektech hospodařících na jeho území, aby se chovali slušně, když sám se slušně mnohdy nechová.
