Již jen necelé dva měsíce zbývají do okamžiku, kdy proběhne první referendum v historii České republiky. Naši občané budou moci spolurozhodovat o tom, zda se ztotožní s podmínkami stanovenými ve smlouvě o přistoupení k Evropské unii a dají svůj hlas potřebný k tomu, aby byl potvrzen náš vstup do tohoto integračního seskupení. Jak asi takové referendum může dopadnout. Už samotná otázka je trochu „přitažená za vlasy“, protože zní: „Souhlasíte s tím, aby se Česká republika stala podle smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii členským státem Evropské unie?“ Aby se občan mohl kvalifikovaně rozhodnout, musel by si pročíst více jak 5000 stran textu. Takový je totiž rozsah smlouvy se všemi přílohami a dalšími protokoly.
Důkladnému prostudování více jak 5000 stran textu se bude věnovat pár desítek nadšených eurofilů a vybraným kapitolám ti, kterých se bezprostředně dotýká. Běžný občan na to nebude mít z důvodu pracovního zaneprázdnění čas.
Nedostatek času na prostudování všech podmínek našeho přistoupení k EU by za určitých okolností mohly nahradit sdělovací prostředky. A také tak „činí“. Pro letošní rok vznikla speciální „subkapitolka“ rozpočtu, která se věnuje problematice propagace vstupu do EU před naším referendem. A aby byl úspěch „zaručen“, byla nepatrná část peněz věnována i občanským sdružením, která se na základě předložených projektů mohla ucházet o prostředky, které by použila na seznámení občanům s důsledky našeho vstupu do EU. A aby se náhodou nevloudila chybička, tak pro jistotu z celé částky, která čítá 2,5 % (5,6 miliónu korun) celkového rozpočtu, na propagaci EU byla rozdělena mezi projekty, které ze svých názvů jasně dokládají na čí straně jsou. Jedná se výhradně o projekty propagující vstup České republiky do EU.
Na stránkách běžného denního tisku se jen velmi zřídka objevují kritické články, které by upozorňovaly na nedostatky stávajícího integračního seskupení. Úplně na první místo v apologetice (obhajování) našeho vstupu do EU se řadí veřejnoprávní Česká televize. „Agitky“ některých umělců jsou tak stupidní, že i lidé, kteří byli jednoznačně pro vstup do EU, se zamýšlí nad jejich vypovídací schopností. Možná kdyby tito účinkující měli hlouběji pojednat o problematice EU, tak by se možná zjistilo, že ani neví kolik členů toto uskupení má a o čem všem budou po našem vstupu do EU rozhodovat úředníci v Bruselu. Nicméně známé tváře nezklamaly ani při jiných „naháněcích“ akcích (např. kupónová privatizace, kampeličky aj.), a tak se zdá, že nemusí zklamat ani dnes. Snad si je občané lépe zapamatují, až budou svá příliš optimistická očekávání, která spojují s naším vstupem do EU, muset po pár měsících či pár letech upravovat šedivé realitě.
Pravdou ovšem je, že se Česká televize na svém druhém programu jednou měsíčně v naprosto nesledovatelném čase (povětšinou kolem jedenácté hodiny v noci) snaží vyvážit svou, na jiném programu uskutečňovanou masáž mozku alespoň určitým diskusním pořadem. A aby ani v rámci něho nedošlo k mýlce, tak tam vždy na straně těch, kteří vehementně prosazují naše začlenění do EU vystupuje přinejmenším jeden „nestranný“ moderátor, vehementní propagátor současné EU.
K tematice EU jsem na tomto místě psal v posledních letech již mnohokrát. Do referenda zbývají necelé dva měsíce, a tak jednou za čtrnáct dní, kdy píši tento sloupek, se pokusím nastolit řadu zatím nezodpovězených otázek.
Mohu začít třeba oblastí zemědělství. Je, či bude EU schopná vyřešit zemědělskou politiku, když se jí to nepodařilo za předchozích více než 30 let? Jak se bude vyvíjet české zemědělství, když jsou mnohdy stanoveny takové kvóty na produkci, které znemožní výrobu v současném rozsahu? Jak se vypořádají naší zemědělci a zároveň státní rozpočet s tím, že příspěvky zemědělcům nebudou na stejné úrovni jako je tomu u zemědělců v EU? Máme snad děkovat za blahosklonnost EU za to, že nám „dovolila“ přispívat našim zemědělcům z našeho již tak „vycucaného“ rozpočtu? Máme jásat nad tím, že se v roce 2013 mají příspěvky našim zemědělcům vyrovnat příspěvkům zemědělcům stávajících členských zemí EU? Příště nadnesu řadu dalších otázek a problémů, o kterých většina politiků raději cudně mlčí.
