Kdo zneužívaje něčí tísně, nezkušenosti nebo rozumové slabosti neboněčího rozrušení, a dá sobě nebo jinému poskytnout nebo slíbit plnění,jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru …budepotrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.
Trestní zákon, §253
Paragraf lichvy si získal značnou mediální pozornost v souvislosti stragickými povodněmi na Moravě v létě letošního roku. V čem lichvavlastně spočívá? Již ve Starém zákoně nalezneme zmínku o nemorálnostipůjčování za úrok a toto vnímání peněz jako neproduktivního faktoru sevleklo po staletí. Lichva byla označována za krádež a trestána. V doběpovodní se ovšem o lichvě hovořilo v souvislosti s neúměrně vysokýmicenami placenými za některé základní potraviny, což má své kořeny vestředověké církevní teorii tzv. spravedlivé ceny (justum pretium),která neměla s lichvou přímo nic společného. Tato cena byla určovánajako cena běžná na trhu nebo cena nepřevyšující jistý její násobek.Proto hovoříme-li o „neúměrně vysokých“ cenách během povodní, jevhodnější použít českého keťasení (vzniklo z německého Kettenhändlerběhem 1. světové války).
Diskusi problematiky vysokých cen v době krizí nalezneme již u Cicera ave 13. století u Tomáše Akvinského, jehož úvaha je poučná dodnes.Problém tehdy zněl takto. Kupec veze obilí do oblasti postiženéhladomorem a ví o tom, že další kupci s množstvím obilí jedou za ním.Má kupec povinnost sdělit hladovějícím informaci o dalším obilí autrpět zákonitým poklesem ceny? Nebo je v pořádku informaci nezveřejnita zinkasovat zisk? Cicero se vyslovil ve prospěch zveřejnění,Akvinského argumentace je odlišná. Jelikož k příjezdu dalšíchobchodníků dojde v budoucnu, je tato skutečnost ze své podstatynejistá, a tak nevzniká žádná morální povinnost o této skutečnostiinformovat. Je proto v pořádku, když kupec prodá své obilí za vyššícenu a zinkasuje zisk. Cena výrobku totiž nevzniká jako součet nákladůa zisku, ale jako výsledek vzájemného působení nabídky a poptávky nadaném místě v daném okamžiku.
Zpátky k povodním. V novinách jsme mohli číst, že obchody byly prázdné,protože se lidé chlebem předzásobovali (dodávka dalšího chleba bylanejistá). Obchodníkům bylo představiteli vlády vyhrožováno vězením,prodají-li bochník za více než byla cena dříve. Jak jinak než cenověměl ale obchodník řešit problém poloprázdných skladů (omezené nabídkychleba) a vysoké poptávky? Je pravda, že mohl chléb za původní cenurozdělovat „transparentně“ losem nebo jinou podobnou metodou. Cena jeovšem tou veličinou, jejíž smysl je přesně v tom, aby uváděla nabídku apoptávku ve vzájemný soulad. Vysoká cena některých komodit běhemkrizových událostí je proto věcí zcela zákonitou, nikoli amorální.Navíc pomáhá situaci „řešit“ – láká další obchodníky, aby nedostatkovézboží přivezli i z větších vzdáleností a aby tak učinili rychle, neboťmusí soutěžit s ostatními, kteří chtějí využít vyšších cen. Cenu sineurčuje svévolně prodávající, ta vzniká nezávisle na něm. I mnozístředověcí myslitelé nahlíželi na cenu jako na etický fenomén, ovšemtyto doby jsou již pryč a paragraf lichvy proto představuje stejnýrelikt minulosti jako představují tyto myšlenky a to bez ohledu na to,jakou podobu mají právní úpravy tohoto problému v jiných zemích.
K jakým závěrům a útokům na samu podstatu soukromého vlastnictvíuplatňování paragrafu lichvy vede, vidíme, nahlédneme-li doprvorepublikových judikatur. Tam čteme o tom, jak paragraf lichvyzabránil účtování provize z prodeje koně „příčící se dobrým mravům“nebo o tzv. „bytové lichvě“ v souvislosti se sjednanou cenou nájmu,která se nájemci zdála příliš vysoká.
Je třeba mít neustále na paměti, že ke stanovení ceny na trhu jsouzapotřebí minimálně dva – prodávající a kupující, kteří se na cenědohodnou. Uskutečněná směna, jelikož vznikla vzájemnou dohodou, jevýhodná pro obě strany. Vůbec nezáleží na tom, kolik existujeprodávajících a kolik kupujících nebo jaké mají k dispozici informace.Existence informační asymetrie nebo nedostatek konkurence nic nemění navýhodnosti směny a „neúměrná cena“ proto nezavdává potřebu trestuorganizovaného státní autoritou.
