Ze soutěže o Český Telecom odstoupil hlavní favorit
Minulý týden předložili své nabídky zájemci o Český Telecom. Jejich jména se tentokrát podařilo privatizačnímu poradci a Fondu národního majetku poměrně dobře utajit. Existoval jen neoficiální seznam, na němž byl Deutsche Telekom, podporovaný Deutsche Bank a mobilním operátorem Orange, dále pak skupina kolem švýcarského Swisscomu a konečně řecký národní operátor OTE. Minulý čtvrtek večer ovšem vydala agentura Reuters zprávu, že Deutsche Telekom odstupuje.
Němci: už žádné dluhy
Účast německého operátora byla sama o sobě jistým překvapením. Ve finančním plánu pro rok 2002, který loni v srpnu představil nejvyšší šéf Deutsche Telekom Ron Sommer, se o žádných nákupech v České republice nemluvilo. Cílem bylo naopak snížení dluhu o 15 miliard eur (Respekt č. 36/2001). Sommerův plán se však za poslední půlrok změnil v cár papíru. Odprodej divize kabelových televizí zastavil německý antimonopolní úřad, veřejnou nabídku akcií mobilní divize musel koncern odložit na neurčito především kvůli předraženému nákupu firmy VoiceStream, nejmenšího mobilního operátora na americkém trhu. Deutsche Telekom za loňský rok hlásí ztrátu 3,5 miliardy eur a nedávno investorům sdělil, že snížení dluhů mu potrvá o rok déle, než očekával. Splnily se tím prognózy, že firma si účast v české soutěži momentálně nemůže dovolit. Zbývá Deutsche Bank, jejíž zájem je mnohem srozumitelnější. Při privatizaci Českých radiokomunikací se – v konsorciu s dánským Tele Danmark – dostala za babku k zajímavému majetku, jejž může rozkouskovat a výhodně prodat. Nyní se jí nabízí obdobná příležitost i v Českém Telecomu. Do scénáře „nakup-rozděl-prodej-odejdi“ by zapadala účast Orange, který by převzal nejvýnosnější majetek Telecomu – 51% podíl v mobilním operátorovi Eurotel. (Orange, dceřiná společnost France Telecomu, provozuje mobilní sítě ve Francii, v Británii a Německu, slovenskou „jedničku“ Globtel a je zastoupena také na švýcarském, dánském či švédském trhu.) Nicméně ani Orange není v nejlepší finanční situaci a je otázkou, zda celé konsorcium bez Deutsche Telekomu splňuje vládní podmínku, aby v něm byl i strategický partner.
Švýcaři a Řekové: vzpoura malých
Problémem švýcarského operátora Swisscom je jeho dvojí role. Jak známo, zároveň je podílníkem konsorcia TelSource (dosavadní strategický partner Telecomu), které nabídlo svůj podíl společně se státem. Swisscom by tak částečně prodával sám sobě. Švýcaři díky předchozí účasti dokonale znají Telecom i české prostředí. Jejich výhodou může být také silná podpora finančních investorů, hovoří se o CVC Capital Partners a Spectrum Equity Partners. I v případě vítězství tohoto konsorcia lze očekávat následný odprodej Eurotelu. Jako kupec se přímo nabízí britský Vodafone: se Švýcary má společný podnik (Swisscom Mobile) a Česká republika spolu se Slovenskem jsou jeho jedinými „bílými místy“ na mapě střední Evropy. Poněkud kuriózním uchazečem je řecký operátor OTE. Pro něj je tendr o Telecom velkou šancí dostat se na západní trhy. Dosavadní zahraniční expanze OTE v podstatě kopírovala bývalou byzantskou říši a její sféry zájmu: Bulharsko, Rumunsko, Srbsko, Albánie (má ale podíly také v Gruzii, Jemenu apod.). Prodej Řekům může leckomu připadat jako špatný vtip, nicméně OTE má jednu výhodu – nemá takové finanční problémy jako jeho západoevropští soupeři. Má vyšší rating než například zmíněný Orange („A2“ oproti „Baa1“). Přesto doufejme, že vláda nepůjde ve stopách velkomoravského knížete Rastislava, který se obrátil k Byzanci, ale raději jeho synovce Svatopluka, který zdejší země definitivně přimkl k Západu.
Zapomeňte na 80 miliard
Při dnešních cenách na trhu lze realisticky očekávat nabídky maximálně kolem 60–70 miliard korun za 51% podíl státu. Co udělá vláda? Loni v prosinci premiér Miloš Zeman oznámil, že bude u Telecomu prosazovat odklad privatizace: „Domnívám se, že je dobrá naděje, že ceny porostou a že budoucí vláda může Telecom privatizovat úspěšněji než vláda současná.“ Tendr přesto běžel dál. Letos v lednu ministr financí Jiří Rusnok opakovaně prohlásil: „Pokud nebudou adekvátní nabídky, tak se prostě neprodá.“ Naposledy premiér 23. března upřesnil, že čeká nejméně 80 miliard: „Jinak doporučím vládě, aby tuto privatizaci odložila.“ Vláda ovšem může zvážit i jiné argumenty než cenu. Světové telekomunikační firmy se jen tak rychle nezotaví (jejich dluhy a problémy jsou příliš velké) a čekání na obrat se může protáhnout. Prodej Českého Telecomu by vyřešil alespoň jeden problém – zbavil by vládu její schizofrenie vůči telekomunikačnímu sektoru, kdy je zároveň vlastníkem největší firmy a zároveň regulátorem. Stejně tak by privatizace měla znamenat konec přímého vlivu ministerských úředníků na chod Telecomu. Pravděpodobnější je však jiný scénář: vláda privatizaci odloží a pokusí se získat peníze z Telekomu prostřednictvím dividend.
