Mobilní telefony ukazují prospěšnost konkurence
V letech 1995–96 vláda Václava Klause vytvořila na českém trhu s mobilními telefony GSM systém, kterému se v teorii říká duopol. Výhradní licenci na provoz mobilních telefonů dostala nejprve firma Eurotel (původní monopolista v systému), později k ní přibyl Radiomobil. V roce 1999 Zemanova vláda přidělila třetí licenci na GSM Českému mobilu. Ekonomická teorie předpovídá dvě věci: jednak že duopol je lepší než monopol (v tom smyslu, že přináší nižší ceny a vyšší objem i kvalitu služeb), jednak že tříčlenný kartel je lepší než duopol. Jak to dopadlo v praxi?
Poloviční tržby
Před interpretací čísel je třeba mít na paměti některá specifika mobilních telefonů. V branži se uplatňuje tzv. síťový efekt — tj. užitek ze zboží či služby (ekonomicky řečeno: statku) závisí na tom, kolik jiných lidí ji užívá. Jinými slovy, čím více lidí bude mít mobil, tím vyšší užitek z něj budu mít i já. Tento efekt platí i v mnoha jiných odvětvích, od produkce softwaru po emisi peněz. Z toho plyne, že s množstvím prodaných mobilů bude při stejné ceně růst i poptávka po nich. Dále je třeba vzít v úvahu, že mobilní telefon (jako každý nový statek) zpočátku kupovaly především bohatší vrstvy obyvatelstva a firmy, jejichž citlivost na cenu statku je nižší. Operátoři věděli, že jak bude mobil pronikat k méně majetným zákazníkům, budou muset snižovat pořizovací ceny telefonu i tarify za minutu hovoru, a proto budou tržby na zákazníka klesat. Konečně při sledování vývoje tržeb nelze rovněž zapomínat, že mobilní operátoři nabízejí čím dál více služeb (textové zprávy, přístup k internetu apod.), takže mobil koupený v roce 1996 není týmž zbožím jako mobil koupený dnes. Co lze tedy z čísel zveřejněných samotnými operátory vypozorovat? V prvních několika letech došlo po vstupu druhého operátora na trh k předpokládanému snižování cen, rozšiřování trhu a poklesu marží. V roce 1996 dosahovaly tržby na jednoho zákazníka Eurotelu (tzv. ARPU, average rate per user) bezmála 4000 korun měsíčně. Po třech letech duopolu se tato „výtěžnost“ postupně snížila zhruba na polovinu (kolem 2000 korun). Radiomobil dopadl podobně. Z původních téměř 2500 korun na zákazníka spadl na necelých 1500 korun. U Eurotelu se tak jedná mezi lety 1996 a 1997 o pokles o 11 %, v následujících letech oba operátoři zaznamenali poklesy kolem 22 % ročně. Obdobně se samozřejmě snižuje i čistý zisk z jednoho zákazníka. Celkové zisky stále rostou, ale jen proto, že díky síťovému efektu pořád roste poptávka.
Světový úspěch
Nástup Oskara prokázal, že český trh není nafukovací. Opět klesly ceny, zákazníci dostali nové výhodnější programy a mobil se dostal téměř do všech kategorií obyvatelstva. Oskar se za rok stal patrně nejúspěšnějším operátorem na světě, pokud jde růst podílu na trhu. K jeho smůle ale byly rozinky na trhu již předtím vysbírány Radiomobilem a především Eurotelem. Proto nepřekvapuje, že „výtěžnost“ zákazníků Oskara dosáhla zhruba 400 korun měsíčně. V případě Eurotelu poklesla v roce 2000 výtěžnost až na necelých 1500 korun (tj. o 27 %). Radiomobil na tom byl podobně, z průměrného zákazníka utržil necelých 1100 korun za měsíc. Původní monopolista Eurotel si drží první pozici, ať už se díváme na tržby, podíl na trhu nebo výtěžnost. V letošním roce můžeme očekávat podobný vývoj, protože zejména Oskar se musí v zájmu dlouhodobého přežití pustit do boje o lukrativní (tj. firemní) zákazníky, které mají dnes rozděleny především první dva operátoři. Pokud jde o zisk, Eurotel a Radiomobil se pohybují v číslech, jaká jim ostatní firmy mohou jenom závidět. Tak růžové jako loni to však už nebude nikdy. Státem zaručený tříčlenný kartel sice není optimální řešení, ale bývalým duopolistům výrazně přistřihl křídla. Celá tato historka jenom ukazuje, jak to dopadá, když se regulátoři a státní úředníci snaží vytvořit tržní prostředí. Na jejich sociální experimenty doplácejí jak spotřebitelé (vyššími cenami), tak noví hráči na trhu.
