Ještě donedávna byl Royal Dutch/Shell hrdý a obdivovaný ropný gigant. Jedna z největších společností světa s obratem okolo 160 miliard eur, zaměstnávající kolem 100 tisíc lidí ve více než stovce zemí na světě. Royal Dutch/Shell jsou de facto dvě firmy (každá se samostatnou správní radou), které společně investují do jiných společností a vytvářejí tak skupinu známou jako Shell. Nejobdivovanější částí Shellu bylo jeho plánovací oddělení, které správně předpovědělo ropné krize v 70. letech či rozpad SSSR, a jeho finančníci a inženýři. Jenže po této pověsti je od letoška veta. Minulý čtvrtek vedení Royal Dutch („větší polovina“ společnosti) kapitulovalo před rozezlenými investory. Podle Financial Times navrhne například zrušení prioritních akcií, s jejichž pomocí manažeři mohli účinně vetovat personální změny, slíbilo uvažovat o dalších změnách, které oslabí jejich moc. Důvod? Stále se rozrůstající účetní skandál.
Devatenáct, totiž čtrnáct
Začalo to přitom nenápadně. V lednu letošního roku Shell zveřejnil „mírné úpravy“ v odhadech velikosti svých „prokázaných“ zásob ropy a zemního plynu a ohlásil jejich částečné přeřazení do „pravděpodobných“. Samo o sobě by to nebylo tak vážné, neboť rozdíl mezi prokázanými a pravděpodobnými zásobami není úplně ostrý (zjednodušeně: prokázané jsou takové, které je možné okamžitě dodat na trh, u pravděpodobných existuje určitá časová prodleva). Jenže by nesmělo existovat několik přitěžujících okolností. Za prvé se jednalo právě o společnost, která ze své spolehlivosti učinila slogan (You can be sure of Shell, Shellem si můžete být jisti). Přiznání, že ani Shell nezůstal stranou nedávné vlny účetních podvodů, bylo psychologickým šokem: pokud lhal i Shell, kdo by pak měl ještě zůstat bez poskvrny. A především – první změna odhadu rezerv nezůstala poslední. Od začátku letošního roku došlo k dalším třem dodatečným revizím, vždy směrem dolů a vždy je doprovázela další přiznání z podvodných jednání.
Současný stav prokázaných zásob ropy a zemního plynu Shellu činí nikoli 19 miliard barelů, jak udával na konci roku 2003, nýbrž o čtvrtinu méně, zhruba 14 miliard barelů. Tyto zásoby by teoreticky mohly pokrývat spotřebu všech zákazníků Shellu po dobu deseti let při současné úrovni produkce. Ve srovnání s ostatními konkurenty je ovšem na tom Shell hůře – BP vlastní kolem 18 miliard barelů a Exxon Mobil zhruba 21 miliard barelů (což odpovídá 14, respektive 15 letům produkce). Postupně také vyšlo najevo, že zhruba od poloviny 90. let se Shellu na rozdíl od jeho konkurentů nedařilo nalézat dostatečné množství zdrojů, které by nahrazovaly vytěžené zásoby. V letech 1997 až 2001, kdy byl šéfem průzkumu a výroby Shellu Phillip Watts, se situace stávala vážnější a reálné zásoby se začaly stále víc lišit od těch vykazovaných. Watts ovšem na „přibarvování“ údajů o rezervách udělal v Shellu kariéru. V roce 2001 se stal nejvyšším šéfem a na jeho původní místo v průzkumu a výrobě nastoupil Walter van de Vijver. Společně pak tito manažeři dokázali lhát ještě přes dva roky, než po lednovém přiznání museli z firmy odejít.
Věděli to všichni
Zprávy auditorů ohledně správnosti účetnictví – stejně jako v mnoha jiných případech – až do vlastního přiznání nenaznačovaly jakýkoli problém. Je fakt, že auditoři neověřují pravdivost klasifikace zásob a rezerv, pouze přejímají data poskytnutá ropnou společností. Avšak mělo je zaujmout, že Shell uváděl mezi prokázanými rezervami i ta naleziště, jež jeho partnerské firmy v projektech klasifikovaly pouze jako pravděpodobná.
Od té doby se Shell snaží napravit svoji reputaci a veškerou vinu svaluje na oba odvolané manažery. Jenže způsob, jakým zveřejňoval informace o svých problémech, nebyl zrovna přesvědčivý. Speciální vyšetřování, které si Shell objednal u externích firem, ukázalo, že ostatní vrcholní manažeři včetně bývalé finanční ředitelky a také Jeroena van der Veera, nynějšího nástupce Phillipa Wattse v čele Shellu, byli minimálně informováni o problému ve vykazování ropných zásob (byť oba tvrdí, že si nebyli vědomi jeho rozsahu). Situace se prozatím významně neprojevila na hospodářských výsledcích, ačkoli i ty byly pro rok 2003 mírně upraveny směrem dolů.
V současné době čelí Shell vyšetřování americké Komise pro cenné papíry, která jej viní ze zkreslování účetnictví a porušování předpisů při oceňování aktiv. Zároveň si na něj brousí zuby americké právní kanceláře – akcionáři totiž žádají odškodnění a plné zveřejnění zprávy o proběhlém vyšetřování. Lze očekávat vyrovnání, jež výrazně zasáhne do hospodaření slavné společnosti. Největší ztrátou, kterou Shell utrpěl, je však poškození pověsti. Přes navržené změny v Royal Dutch bude náprava situace trvat velmi dlouho – a to jen za předpokladu, že se neobjeví další přitěžující fakta.
