Co čeká ČEZ po privatizaci
V souvislosti s nepovedeným prodejem ČEZ (a s rizikem, které pro něj znamená nedostavěný Temelín) se poněkud zapomíná na strategickou cenu české elektroenergetiky. ČEZ po skončení svých hlavních investičních akcí (odsíření a dostavba Temelína) začne vytvářet dostatek volných zdrojů, které by nový vlastník mohl využít pro další expanzi na východ. Hlavním cílem by pravděpodobně bylo Slovensko, alespoň v první fázi.
Hůř než v Čechách
Nejpravděpodobnější budoucí vlastník ČEZ, francouzská EdF, má s průnikem na cizí trhy své zkušenosti. V Británii už se stala třetí největší elektrárenskou skupinou (koupila distribuční firmu London Electricity, vytvořila společný podnik s tamní společností Virgin a koncem loňského roku odkoupila britská aktiva americké TXU). Využít zisků ze zakoupeného podniku k další expanzi není nijak neobvyklý postup. Získání ČEZ by v tomto směru přišlo vhod, neboť i na sousedním Slovensku se schyluje k prodeji akcií elektroenergetických firem, byť s velkými otazníky. Slovenská energetika se v mnohém podobá české: je pod politickým vlivem (ještě větším než ČEZ), má rovněž nadbytečný instalovaný výkon a má svůj velký jaderný problém (třebaže dostavba jaderné elektrárny Mochovce nevyvolává v Rakousku tak silné protesty jako Temelín). Podstatný rozdíl je však v tom, že na Slovensku — s jedinou výjimkou — neexistují nezávislí výrobci elektřiny, kdežto v České republice obstarávají kolem 44 procent produkce. A zatímco přenosová soustava byla v České republice vyčleněna do firmy ČEPS, u sousedů je stále pevnou součástí Slovenských elektráren. Na Slovensku je také mnohem silnější skupina těch, kteří brání privatizaci, ale i zde se začínají prolamovat ledy. Vláda oznámila svůj zájem částečně privatizovat Slovenské elektrárne. Konkrétně nabídne 45 % akcií, jako poradce byla vybrána firma PricewaterhouseCoopers. Součástí celé akce bude rozdělení celého molochu na vlastní elektrárny, přenosovou soustavu a nového nezávislého výrobce Teplárny Košice. Bratislavský kabinet si uvědomuje, že do letošního října, kdy mu končí volební období, už zřejmě prodej nestihne. Opoziční strany jsou spíše proti privatizaci, takže uvidíme. V jiné situaci je však prodej distributorů (nabízí se 49% podíl). Stejně jako u nás kopírují federální kraje, takže existují Západoslovenské, Stredoslovenské a Východoslovenské rozvodné závody. I tady už byli vybráni poradci a prodej lze do voleb stihnout.
Konkurent jménem RWE
Ještě zpátky do České republiky. Po privatizaci Transgasu dosud nebyla řeč o tom, že překvapivé vítězství RWE znamená vážnou konkurenční hrozbu i pro ČEZ. Proč? RWE se v Německu zabývá především elektřinou (a také vodárenstvím). Má zkušenosti s obsluhou velkého množství zákazníků a s konkurenčním bojem. Díky vítězství v soutěži o české plynárenství získává přístup k většině tuzemské klientely. A jak to souvisí s ČEZ? Jednoduše. Podle energetického zákona se český trh váhavě, ale jistě otevírá. Jestliže od letošního ledna si smí svého dodavatele vybírat zhruba 60 největších odběratelů v zemi, od ledna 2003 už to bude kolem 600 klientů (nový dodavatel k nim pochopitelně nebude natahovat vlastní dráty, ale ze zákona mu tento přístup musí zprostředkovat regionální distributoři). Můžeme si proto snadno představit, že RWE svým odběratelům plynu nabídne, že jim zařídí i dodávky elektřiny. Na českém trhu se objeví vlivná firma, která bude politiky tlačit k co nejrychlejšímu uvolnění trhu. (Mimochodem, EdF by nemohla provést totéž v opačném gardu, protože se plynem nezabývá.) ČEZ se má proto výhledově čeho obávat a spotřebitel nač se těšit. Alespoň nějaká dobrá zpráva v záplavě skandálů a zmatků kolem české elektroenergetiky — díky Bohu za ni.
