Jestliže si kupujeme rohlík, vstupenku do kina, nebo vyčištění bot,děláme to proto, že tyto služby (či statky) chceme více, než cokolijiného, co za naše peníze můžeme dostat. Pokud si je nekupujeme,znamená to, že je nechceme, resp. nechceme je za cenu, kterou za němusíme zaplatit, protože za tuto cenu si můžeme pořídit jiné věci (čislužby), které nás uspokojí více. Jinými slovy, poplatek za rohlík, čishlédnutí filmu, zaplatíme jen tehdy, pokud si myslíme, že to za tostojí, tedy že je to dobré, resp. lepší, než jiná dobra, z kterýchbychom se za tuto cenu mohli těšit. To, které věci kupujeme, rozhodujepak o tom, které věci se vyrábí. Čím více lidí chce něčeho více koupit,tím více toho bude vyrobeno, a to místo toho, co lidé chtějí kupovatméně, nebo vůbec. Tak tedy dochází k tomu, že se produkují takovéstatky a služby, které uspokojují potřeby a přání členů společnosti comožná nejvíce a nejlépe.
Samozřejmě, že abychom mohli nakupovat, musíme mít za co, tj. musímemít peníze. Je zřejmé, že ti, co mají peněz více, si mohou koupit vícevěcí, než ti, co jich mají méně. Na tom nejen není nic divného, ale aninic špatného. Peníze totiž nejsou v podstatě nic jiného, než poukázkouna statky a služby, které vytváří jiní členové společnosti. Pokudnejsme zločinci a nekrademe, můžeme tyto poukázky získat jenom tak, žeza ně ostatním členům společnosti nabídneme něco, o co mají zájem, a covyrábíme my sami. Pokud tedy peníze máme, znamená to, že už jsme něcoužitečného pro své spoluobčany v minulosti udělali (nebo tak učiniliti, kteří nám své peníze darovali či zanechali jako dědictví), a čímjich máme více, tím více si naši spoluobčané těchto služeb (či statků)cenili. Kdybychom si všechno chtěli vyrábět sami, žádné peníze bychomsamozřejmě nepotřebovali. Nikomu by pak ale asi nepřišlo divné, žekaždý má pravě tak dobrý oběd, jaký si uvařil, a že ten, kdo sineuvařil žádný, prostě žádný nemá. Peníze máme jen proto, že si všechnosami vyrábět nechceme, ale že naopak chceme spolupracovat se všemiostatními, neboť každý z nás dokáže různé věci dělat různě dobře, asoustředíme-li se na to, co dokážeme dělat nejlépe, můžeme vytvořitnejvíce dobra, pro sebe i pro ostatní. Je však jen přirozené aspravedlivé, že ti, kteří vytvořili více toho, co ostatní lidé chtějí aoceňují, mají také více peněz a mohou si tak koupit více statků aslužeb, které chtějí oni sami, ale které vyrobili jiní. A naopak: ti,kteří takových užitečných statků a služeb vytvořili méně, nebo jen prosebe a nenabídli je ostatním ke směně, mají pak peněz méně a mohou sitedy koupit méně toho, co vyrábí ostatní.
S daněmi je to ale jiné. Ty musíme zaplatit bez ohledu na to, zda za nědostaneme to, co chceme, či dokonce bez ohledu na to, zda za ně vůbecněco dostaneme. Ten, kdo daně vybírá (tj. stát), pak tedy může utrácettyto peníze bez ohledu na přání a potřeby těch, od nichž je získal, cožtaké ve velké míře dělá. Ne, že by všechny statky a služby, které jsouposkytovány za peníze vybrané na daních, byly naprosto neužitečné čišpatné (ačkoliv najdeme i mnoho takových, ba co hůře, najdeme i mnohotakových z daní financovaných aktivit státu, které daňovým poplatníkumvysloveně škodí). Jde především o to, že nejsou dost užitečné a dobré.Užitek a dobro z nich plynoucí je totiž téměř vždy menší, než užitek adobro z toho, co by si lidé za tyto peníze pořídili, kdyby je nemuselizaplatit na daních. Jen velmi malá část statků a služeb, které dnesstát pro své občany pořizuje z jejich daní, je totiž spojena s jehonezastupitelnou úlohou. Drtivá většina výnosu daní je dnes použita navěci, které stát vůbec dělat nemusí a které by si lidé dokázali lépepořídit bez něj, pokud by je ovšem za tu cenu vůbec chtěli a pokud bynemuseli pracovat tak dlouho jen proto, aby mohli zaplatit právě daně.Například letos musí každý občan v průměru pracovat až do 10.6. (nebo,což je realističtější představa, po celý rok zhruba tři a půl hodiny zkaždého osmihodinového pracovního dne) pouze proto, aby zaplatilvšechny možné i nemožné aktivity a neaktivity státních úředníků. Takžeotázka zní: Je stát skutečně tak užitečný dobrý, že stojí za takovounámahu?
