V posledních dnech proniklo na veřejnost oznámení ČEZ o tom, že zamýšlí v následujících několika letech podstatně zvýšit cenu takzvané silové elektřiny. A navíc má pro toto své počínání požehnání od vysokých státních úředníků, z nichž někteří poskytli tisku mnohá fantasmagorická vysvětlení, proč je to nutné. Jaký je ale faktický důvod?
ČEZ ceny elektřiny zvyšuje a bude i nadále zvyšovat proto, že si to bez problémů může dovolit. Není Mikuláš, ale obchodní společnost, jejímž cílem je maximalizovat zisk, a kdokoliv na jeho místě by činil totéž. A důvody, proč si může dovolit zvyšovat cenu silové elektřiny, jsou zejména dva.
Cenová nákaza
Zaprvé, vývoj cen je do určité míry ovlivňován vývojem v zahraničí. Platí tzv. zákon jediné ceny, který říká, že díky snaze maximalizovat zisk a využívat k tomu všechny příležitosti bude na všech trzích se stejným produktem tendence k tomu, aby se ceny na nich vyrovnávaly. S jediným rozdílem, kterým jsou dopravní náklady a dosažitelnost (v našem případě omezení přenosových kapacit).
Platí také to, že v případě integrace velkých a malých trhů má tendenci se ustanovit spíše cena blízká velkému trhu. Důvodem je vzájemná velikost poptávek a nabídek. Dominantním trhem ve střední Evropě je trh německý. A jelikož ceny na německém trhu rostou, pak ceny na vedlejších a menších propojených trzích mají také tendenci růst. Třeba ceny pro základní zatížení vrostly na Lipské energetické burze mezi roky 2002 a 2005 o 60 procent.
Na druhou stranu německý a český trh nejsou naprosto dokonale propojeny a paradoxně právě v posledních dvou letech došlo z mnoha důvodů k částečnému omezení přenosových kapacit.
Jedním z nich je i překotný růst výkonu ve větrných elektrárnách (dnes mají v Německu ve větrných zdrojích nominální výkon zhruba sedmi Temelínů), které značně komplikují řízení energetických toků, což se projevuje i v nabídce volných přenosových kapacit. Kvůli těmto omezením by se mohla v Čechách i při růstu cen v Německu udržovat lokální cenová odchylka směrem dolů zejména proto, že v naší elektroenergetické soustavě je výkonu stále ještě přebytek. Avšak zde máme smůlu, která lze shrnout pod jedno slovo – SuperČEZ.
Před třemi lety prodal stát za babku společnosti ČEZ pět z osmi regionálních distributorů a to vše s požehnáním Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, jehož hlavním úkolem má teoreticky být ochrana spotřebitele před monopolními praktikami.
Do té doby ČEZ na trhu se silovou elektřinou soutěžil s takzvanými nezávislými výrobci. Regionální distributoři byli nakupujícími. Právě soutěž mezi nezávislými udržela v 90. letech ceny silové elektřiny na uzdě – mezi roky 1993 a 2000 vzrostly pouze o necelých 15 procent. Po roce 2003, kdy ČEZ ovládl většinu distributorů a dostal se do pozice jak většinového prodávajícího, tak zejména většinového kupujícího, tato soutěž skončila. Největším nakupujícím od nezávislých se stal jejich největší konkurent, ceny začaly dramaticky růst. A proč by nerostly. Z domova konkurence nehrozí, neboť tu ČEZ zvládne prostřednictvím regionálních distributorů, a ze zahraničí lze vzhledem k růstu cen a omezení možností dovozů konkurovat také velmi obtížně.
Je možné pouze spekulovat o tom, který vliv je v současném růstu ceny elektřiny zastoupen více – zdali cenová nákaza nebo faktická likvidace konkurence.
Paradoxní osoby
Vzestup cen dopadne nejvíce na průmysl. Jestliže se udává, že v průměru činí silová elektřina zhruba třetinu ceny, pak třeba desetiprocentní růst cen silové elektřiny se projeví celkovým růstem cen zhruba o tři procenta. Jenomže tento často udávaný „průměr“ platí spíše pro domácnosti a drobné podnikatelské odběry. Pro větší podniky je podíl silové elektřiny na celkové ceně mnohem větší – u největších odběratelů třeba i 70 procent. Na ně pak vzestup cen dopadne mnohem silněji. Je tedy až ironické, že tito největší spotřebitelé elektřiny sdružení mimo jiné i ve Svazu průmyslu a obchodu si do jeho čela zvolili člověka, který celý SuperČEZ vlastně vymyslel a prosadil: Jaroslava Míla.
Svůj díl viny na současném stavu mají i konkurenti ČEZ, jejich zahraniční vlastníci a také regionální distributoři – za neschopnost se státu a ČEZ postavit. Bohužel za všechny zmíněné zaplatíme účet my ostatní.
