Minulý týden vláda odložila jednání o odvolání Davida Stádníka z pozice člena a předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu, o jeho osudu by se podle neoficiálních údajů mělo rozhodovat dnes. Na celé akci lze nalézt několik mimořádně trapných skutečností. Zaprvé a zejména zdůvodnění – Stádník prý nese zodpovědnost za to, že ČTÚ nestihl v zákonném termínu připravit tzv. analýzy relevantních trhů, za což hrozí sankce ze strany Evropské komise.
Za co Stádník nemůže
Za to ale zrovna Stádník příliš nemůže. Zákonná lhůta devíti měsíců byla pro provedení tzv. analýz relevantních trhů krátká od samého počátku a ten, kdo ji do zákona prosadil to také od začátku věděl. V ostatních zemích EU stejný proces trvá či trval dva až tři roky. Zadruhé je samotná podstata analýz zcestná – ČTÚ má analyzovat pro potřeby budoucích regulací stav tzv. relevantních trhů v minulosti. Přitom se jedná o jedny z nejdynamičtějších trhů vůbec a jejich stav za rok se tomu před rokem nemusí vůbec podobat. A prozatím se v odhadu budoucího vývoje státní orgány včetně ČTÚ vždy zmýlily – z největších omylů lze jmenovat naprosto fatální podcenění vlivu mobilních telefonů na trhy a naprostá ignorace nástupu internetu. K provedení analýz ČTÚ nemá ani potřebná data.
Nejstarší regulátor
David Stádník je totiž nejstarší sloužící odvětvový regulátor možná v celé střední Evropě. Jméno a pozice úřadu se měnilo stejně jako politické garnitury, ale on jako jeho šéf zůstával na stejném místě již od roku 1992. Vytvořil si pověst nepříliš rychlého a nepříliš odvážného úředníka, který je ovšem na druhé straně ve své profesi odborně zdatný a pokud dojde k nějakému přesvědčení, pak se podle tohoto přesvědčení také chová třeba i přes přání mnoha ministrů. Úředník, u kterého převažuje odbornost nad politickým zázemím – to se nedá říci o žádném z ostatních členů stávající Rady ČTÚ. Vyčítat Stádníkovi, že udělal za dobu svého šéfování chyby, je laciné – podle minulých i stávajících regulačních pravidel správné a konzistentní rozhodování možné není. Vždy bude někdo nespokojen a téměř vždy bude rozhodování opožděné a odporující ekonomické logice, neboť ČTÚ musí rozhodovat o věcech, které rozhodnout správně nelze – např. o regulaci cen na téměř všech úrovních telekomunikačního trhu. V průběhu své kariéry byl neustále se měnícími pravidly Stádník nucen nejprve chránit monopol SPT Telecomu a schvalovat mu neustálé zvyšování cen, a pak proti jeho zděděné dominanci na všech trzích pevných linek bojovat a ceny Telecomu naopak neustále snižovat. Byl nucen obhajovat, proč nelze vydat více než dvě licence na poskytování mobilních telekomunikačních služeb, aby vzápětí musel vydat třetí a spolu s ní i další na služby obdobné.
Politika, jen politika
I přes to všechno by bylo možné Stádníkovi vyčítat leccos jak v rozhodování, tak i při vedení úřadu (systematické tendence spíš nerozhodnout, protahování řízení). Pokud byla vláda tak nespokojena s jeho prací, pak měla ideální příležitost nejmenovat jej jako člena Rady ČTÚ loni, při jejím vytváření. Přesto jej jmenovala – a najednou jej ta samá vláda plánuje odvolat, bez toho, že by se cokoliv podstatného změnilo, kromě toho, že se blíží volby s nejasným výsledkem. Nevčasné dokončení „analýz“ je důvod pouze zástupný – nejedná se o nic jiného než o vytváření volných míst pro politické klienty dosavadních vládních stran před volbami. Důsledkem bude pouze to, že z Rady ČTÚ se definitivně stane orgán politický, kde jakákoliv odbornost je spíše na překážku.
