Tak jako téměř ve všech profesích, tak i v oblasti zdravotní péče se můžeme setkávat s lidmi profesionálními, méně schopnými a někdy i s lidmi neschopnými. Pro pacienta je samozřejmě nejlepší, když se o něho stará profesionál, pro něhož je jeho zaměstnání navíc koníčkem a který může disponovat nejmodernějším technickým vybavením určeným pro překonání jeho nemocí. Pacientovi se také samozřejmě líbí, pokud je takto léčen v tichém a příjemném prostředí a je obklopen ochotným a zdatným (ostatním) personálem. Tak jak platí i v dalších oborech lidské činnosti, pokud jsou vytvořeny příznivé podmínky, pak je to i předpokladem úspěchu v té které činnosti. Nejinak je tomu ve zdravotnictví.
Optimální prostředí přispívá k rychlému léčení pacientů a tím mnohdy i ke snižování nákladů na tuto péči. Říká se, že zdravotnictví je vedle některých dalších oblastí černou dírou ekonomiky a že ve zdravotnictví nebude nikdy peněz dost.
Troufnu si tvrdit, že určitá míra úspěšnosti léčby pacientů či v krajním případě alespoň ulehčení jejich odchodu z tohoto světa není jen v penězích. Je to, jak ekonomové říkají, i v „lidském kapitálu“, tedy v samotných lidech, kteří se o nemocné starají.
Dosud jsem měl zkušenosti s léčebnými zařízeními spíše zprostředkovaně při péči o příbuzné, známé a kamarády. Jejich hodnocení léčebných procesů bylo často rozdílné. Téměř vždy jsme se však shodli na tom, že velmi významnou roli hrají při léčbě faktory psychické. Ty jsou povětšinou spojeny s jednáním všech lidí, kteří s pacientem přijdou do styku ze strany zdravotnického zařízení. Ať už jsou to operující, pečující lékaři, sestřičky nebo osoby, které mají na starost úklid, stravování a další služby v nemocnici.
Ano, často bývá chování ošetřujícího personálu ovlivněno i samotným pacientem, ale u něho by se mělo spíš předpokládat chování méně přívětivé už vzhledem k jeho onemocnění. Dobrou náladu a vlévání optimismu do žil pacientů nelze personálu zdravotnického zařízení nařídit. Nelze ho mnohdy ani zaplatit, ale lze na skutečnost, že pěkný vztah k pacientovi pomáhá sem tam alespoň upozornit, a tím přivést i k zamyšlení samotné zaměstnance zdravotnických zařízení.
O tom, že lze být vysoce pozitivní a příjemný i ve zdravotnických zařízeních, jsem se nedávno přesvědčil na vlastní kůži v jedné z našich nemocnic. Byť se jednalo o akutní případ, příjem byl rychlý a profesionální, diagnostika přesná. Zákrok byl proveden do několika desítek minut po přijetí a celý další pobyt byl prodchnut péčí vysoce profesionální a to od pomoci lékařů až po péči dalšího zdravotnického personálu. Pokud se k tomu přidá příjemné prostředí na rekonstruovaných pokojích a příjemní spolupacienti, vypadá to s rekonvalescencí podstatně lépe, než když by se člověk setkal s ne příliš kvalitním, jak my ekonomové říkáme, „lidským kapitálem“. Víte, kde taková nemocnice je? Na Františku.
